Ficus carica - fíkovník smokvoň
Slovensky: Figovník obyčajný
Čeleď: morušovníkovité
Rod
Ficus zahrnuje asi 700 až 1000 druhů, které rostou zejména v tropech a subtropech.
Popis:
Rychle rostoucí, opadavý keř nebo šlechtěný statný strom, některé odrůdy rostou v plazivé formě. Strom v přírodě dorůstá obvykle výšky 3 až 5 m, někdy i 10 m. Listy dlanité, nepravidelně laločnaté, se 3 až 5 laloky. Květy drobné, ve velkém množství nahloučeny uvnitř plodenství (tzv. sykonium), šlechtěné smokvoně kvetou 2x až 3x do roka. Plodem je dutá kulovitá nebo hruškovitá bobule, na samičích rostlinách v podobě jedlých fíků, na samčích rostlinách vznikají obvykle nejedlá plodenství, tzv. kaprifíky. Samčí rostliny mají v sykoniu dvojí květy, prašníkové a krátcečnělečné neboli hálkové, ve kterých probíhá vývoj jediného opylovače samičích rostlin, kterým je stehnatka (žlabatka) Blastophaga psenes: Tato drobná vosička klade na jaře svým dlouhým kladélkem vajíčka do semeníku kaprifíků. Z vajíček se líhnou samci i samice, kteří hned po narození ještě uvnitř fíku kopulují. Samci po té hynou a samice vylézají ven a kladou vajíčka do pravých fíků, které při tom zároveň opylí. V závislosti na typu květů a jejich vztahu k opylení a tvorbě plodenství se smokvoně rozdělují do 3 skupin:
- Adriatická skupina - plodenství se vyvíjí i bez opylení a netvoří nažky.
- Smyrenská skupina - plodenství se tvoří jen po opylení stehnatkou a má nažky.
- Skupina San Pedro - plodenství jarní úrody se tvoří partenokarpicky (bez oplodnění), pro druhou úrodu je třeba opylení.
Plody se objevují 2x do roka po jednom nebo i více v paždí listů, někdy kauliflorně (= vyrůstají z několik let odpočívajících pupenů umístěných přímo na kmeni). Dužina může být bílá, fialová, černá nebo červená, velikost plodů se dle odrůdy pohybuje od 1 do 9 cm.
Rozšíření:
Pochází pravděpodobně z Přední Asie, ale dnes se pěstuje od západního Středozemí až po severovýchodní Indii a Čínu a také v Austrálii. Patří k nejstarším kulturním rostlinám, zprávy o jeho pěstování pochází z doby více než 3000 let před n.l. Mezi největší producenty fíků patří v současnosti Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Turecko, Alžírsko a Kalifornie. V Čechách se pěstuje již od dob Karla IV.
Užití:
Čerstvé fíky obsahují asi 80% vody, provitamín A, malé množství vitamínu C, vitamín B2, bílkoviny, aminokyseliny, draslík, pektiny, organické kyseliny, vlákninu, fermenty, slizy a 20 až 26% sacharidů. Čerstvé fíky se nedají přepravovat na větší vzdálenost, proto se konzervují sušením. Sušené fíky obsahují až 75% sacharidů, 6% bílkovin, asi 1% tuků a jsou takřka bez vitamínu C. Fíky se pojídají čerstvé nebo sušené, z čerstvých fíků se připravují džusy, kompoty, saláty, marmelády, vína, likéry, pojídají se plněné různými náplněmi (sýrem, šunkou apod.), sušené fíky se plní např. ořechy, výborné jsou i kandované fíky. Upražené fíky se užívaly s přísadou čekanky jako náhražka kávy, tzv. fíková káva. Dále se dřeva smokvoní, které je měkké a velice trvanlivé, užívá ve stolařství, v minulosti se z něj vyráběly rakve pro mumie.
Léčitelství:
Při léčení se užívá výhradně plodů.
Obsažené látky, viz. předchozí odstavec.
Fíky působí především projímavě (např. namočené do olivového oleje a snědené v počtu 4 až 12 ks), mohou se užívat jako kloktadla nebo prsní čaje (při kašli, angíně či bolestech v krku lze použít např. mléčný odvar nebo hustý fíkový extrakt), jsou močopudné, ve formě kašovitých obkladů se užívají na nehojící se rány či abscesy (např. 100 g rozemletých fíků s přídavkem 2 čajových lžiček prášku z jitrocele lze použít na nehojící se rány).
Informace v tomto odstavci čerpány z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.
Obsažené látky, viz. předchozí odstavec.
Fíky působí především projímavě (např. namočené do olivového oleje a snědené v počtu 4 až 12 ks), mohou se užívat jako kloktadla nebo prsní čaje (při kašli, angíně či bolestech v krku lze použít např. mléčný odvar nebo hustý fíkový extrakt), jsou močopudné, ve formě kašovitých obkladů se užívají na nehojící se rány či abscesy (např. 100 g rozemletých fíků s přídavkem 2 čajových lžiček prášku z jitrocele lze použít na nehojící se rány).
Informace v tomto odstavci čerpány z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.
Pěstování:
- Teplota: Od jara do podzimu (tj. od posledních do prvních mrazíků) možno pěstovat venku nejlépe na teplém místě, v zimě vyhovují teploty lehce nad bodem mrazu. Na jaře nutno zvykat rostlinu na venkovní umístění postupně. V nejteplejších oblastech ČR lze zkusit některé zvlášť odolné odrůdy pěstovat celoročně venku, ale je nutné zajistit dobrou ochranu proti mrazům.
- Umístění: Skleník, byt, balkón, zimní zahrada, přes léto venku, slunné místo, nejlépe u jižní stěny domu.
- Zálivka: V době růstu a nasazování plodů má být zálivka bohatá,v době dozrávání plodů množství vody poněkud omezit, aby plody nepraskaly. V zimě, kdy rostlina shodí listy, nutno zálivku omezit na minimum. Po skončení období klidu zálivku i výživu obnovit, při přehnaném hnojení však porostou hlavně listy, méně už plody.
- Přesazování: Každým rokem na podzim. Substrát nemá obsahovat vysoké dávky dusíku, má být dobře propustný, výživný, s vyšším obsahem jílu a pH od 6 do 7,8.
- Množení: Vegetativně řízky 20 až 30 cm dlouhými, které se řežou z jednoletého dřeva. Řízky se řežou v pozdní zimě a ukládají se po ošetření kyselinou indolylmáselnou na 4 týdny do vlhkého písku nebo pilin při pokojové teplotě. Možno množit i hřížením nebo štěpováním, v případě hřížení bude rostlina plodit již dalším rokem.
- Sklizeň: Plody raných odrůd dozrávají za 80 až 100 dní, pozdní odrůdy za asi 125 dní od opylení. Smyrenské odrůdy dávají až 3 úrody do roka. Někdy uzrávají na rostlině dva druhy plodů: Jedny dozrávají z plůdků, které na rostlině přezimovaly a ty dozrávají v létě a jsou větší a říká se jim "breba". Druhý druh plodů je z běžného roku, dozrávají na podzim, jsou bohatší, ale méně šťavnaté. Plody určené k sušení se nechávají na stromě přezrát, trhají se, až když stopky vadnou. Nejvyšší úrody smokvoně dosahují asi v 7. roce života.