close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

čtenářský deník9

28. září 2006 v 9:26 | -LL))) |  Referáty
II. Česká literatura v době ranného středověku do 15. století
O CÍRKVI: JAN HUS
Nejdůležitější Husův latinský spis De ecclesia
Obsah
Latinský spis samostatně zpracovává některé otázky a názory vyslovené již Johnem Wycliffem. V něm Hus vyslovil názor, že papež žijící v hříchu není hlavou církve, dokonce není ani jejím členem. Tak je ovšem možno odepřít papeži poslušnost a neuznávat jeho autoritu. Hus nevidí hodnotu a důstojnost člověka v jeho společenském postavení a úřadě, který zastává, ale v jeho životě mravném a zbožném, či nemravném a bezbožném. Husova kritika hluboko zasáhla církev a papežství, jež neprávem odvozovalo svou moc a postavení přímo od Krista, ač bylo ustanoveno teprve císařem Konstantinem. Hus se postavil proti nadstátní univerzálnosti katolické církve, položil svým schválením přijímaní pod obojí způsobou základ nové národní církve a podnítil revoluční touhy lidu po sociálně spravedlivé společnosti. Další období: husovi předchůdci john wycliffe, konrád waldhauser, jan milíč z kroměříže, matěj z janova, tomáš ze štítného: řeči besední. Samostatným obdobím je hus. Píše latinsky: quodlibet, o církvi, o šesti bludech - česky: knížky o svatokupectví, výklad viery desatera a páteře. Po zákazu kázání napsal: postila, o pravopise českém. Dalsí období jsou husovi pokračovatelé: petr chelčický: o boji duchovním, sieť viery prave, petr chelčický založil jednotu bratrskou
Autor
Narozen v Husinci u Prachatic, roku 1400 byl vysvěcen na kněze. Os roku 1402 kázal česky v kapli Betlémské. Byl vůdčí osobností celého husitského hnutí. Byl nejen učencem, vysokoškolským učitelem, ale i lidovým kazatelem a spojoval takto ve své činnosti teorii i praxi. Kolem roku 1409 významně zasáhl i do politiky tím, že se zasloužil o vydání Kutnohorského dekretu. 6.7.1415 upálen jako kacíř.
Význam: učení vyvolalo obrovské revoluční hnutí, požadavek přijímaání pod obojí způsobu, svobodné kázání a vykládání Bible, život církve bez přepychu. Hus rozbil monopol církve ve zprostředkování mezi jednotlivcem a bohem, jako jedinou závaznou normu křesťanova života určil Bibli.
III. Renesance a humanismus
DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUICHOTE DE LA MANCHA: MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA
Renesance z francouzštiny znovuzrození, počátky 13. a 14. století v Itálii. Obrací se k antickému ideálu krásy a dobra, proti představě božího státu si vytváří představy o lidské formě vlády, proti křesťanskému ideálu pokory hlásá kult smyslů a příklon kradostem pozemského života. Hlavní revoluční ideou se stává uvědomělý individualismus proti středověkému univerzalismu.
Obsah
Světoznámý španělský renesanční román, jenž uvedl do literatury typ postavy komicky vyjadřující rozpor mezi skutečností a iluzí. Hrdinou románu je šlechtic (hidalgo, zeman), poblázněný četbou rytířských románů, který se vydá na pouť za ideálem svého srdce, vysněnou Dulcineou. S romantickým ideálem však kontrastuje vzhled vytáhlého stárnoucího rytíře i jeho ubohá herka Rocinante. Na cestě se rytíř setká s množstvím překážek a protivenství, které zdůrazňují rozchod iluzí s realitou. Děj dvojdílného románu se člení v mnohá komická rozhodnutí, která zažije šlechetný don Quijote se svým přízemním sluhou, sedlákem Sanchem Panzou: boj s větrnými mlýny, setkání s mezkaři, příhoda s kupci, zápas s měchy vína aj. Některé příběhy odhalují pravou tvář španělské společnosti (příhoda s galejníky); jiné jsou literárními parodiemi na rytířské a pastýřské romány. Děj prokládá autor množstvím epizodických vyprávění, jež jsou spojena motivem cesty, pouti, poznání. Vzájemné sbližování postojů obou protagonistů vrcholí ve 2. díle Sanchovy vlády nad ostrovem", v níž se odráží tradiční motiv utopický. Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha byl opatřen dedikací vévodovi de Béjar (I) a hraběti de Lemos (II), Předmluvami ke čtenářům (I,II) a úvodní parodickou kratičkou básnickou antologií ke slávě knihy a jeho hrdiny. Cervantes zachytil celý žánrový rejstřík dosavadního románu: boří babylónskou věž" rytířských románů, paroduje román a novelu pastýřskou, román utopický a dobrodružný, vstřebává podněty románu pikareskního. Don Quijote je tedy komický i tragický zároveň. Literaturu dělíme podle zemí na itálskou: dante alighieri: božská komedie, nový život, giovanni boccacio: dekameron, francesco petrarca: zpěvník (sonety pro Lauru). Ve francii působil francois villion: malý a velký testament, odkaz a závěť. Ve španělsku Lope de Vega: král je nejlepší soudce, fuente ovejuna, zahradníkův pes a nakonec Saavedra: důmyslný rytíř Don Quichote de la Mancha. V anglii půspbil William Shakespeare. Mezi české humanisty řadíme bahuslav hasištejnský z lobkovic: žaloba k svatému václavu, jan blahoslav: filipika proti misomusům, bible kralická a václav hájek z libočan: kronika česká.
Autor
Španělský prozaik, dramatik i básník, vrcholný představitel renesančního období tzv. zlatého věku španělské literatury a jeden z největších světových spisovatelů vůbec.Prořil pohnutý život plný strádání: zranění v námořní bitvě ho připravilo o ruku, zajetí tureckými piráty skončilo pětiletým otroctvím v Alžírsku a i v osobním a podnikatelském životě se projevil jako beznadějný smolař. Nedokázal se uživit ani literaturou, ačkoliv tento dvoudílný román se hned po vydání setkal s velikým ohlasem.
III. Renesance a humanismus
ROMEO A JULIE: WILLIAM SHAKESPEARE
Humanismus znamená lidství, stanovisko, že člověk je tvůrcem všech hodnot a je schopen být sám sobě soudcem. Humanismus zdůraznil rovnost všech lidí před bohem. Humanismus si vytkl za cíl obrodit soudobého člověka podle vzoru antiky. Vznikl ve 14. století v Itálii, zdůraznění starého řeckého ideálu dobra a krásy.
Obsah
V Italském městě Veroně žijí znepřátelené rody: Montekové a Kapuletové a jako mnoho jiných italských rodů, i oni se z mocenských důvodů nenávidí a střetají se v bitkách. Všechno krveprolití zatím zarazil svou přísnou zápovědí vévoda. Romeo Montek se na plese zamiluje do Julie, která pochází z Kapuletů. Stojí pod Juliiným oknem a vyznává se z vroucí lásky k Julii. Romeo a Julie se dají hned druhý den tajně oddat. Když Romeo odchází od kněze Vavřince, je zapleten do pře. Vyvolal ji Juliin bratranec, prchlivý Tybalt, který úkladně probodl pod vztaženýma rukama Romeovýma jeho přítele Merkucia. Romeo tasí a Tybalta zabije. Je vypovězen do Mantovy. Rodina naléhá na Julii, aby se ihned provdala za hraběte Parise. Julie se bojí přiznat svůj sňatek s Romeem. Odchází pro útěchu k otci Vavřinci. Vavřinec jí dá uspávací nápoj, po kterém Julie upadne do zdánlivé smrti. Je pohřbena do rodinné hrobky. Vavřinec posílá posla za Romeem, ale posel nedorazí včas, a Romeo, šílený zármutkem, přijíždí do Verony. V hrobce Kapuletů najde Parise, zabije jej a sám se otráví ve chvíli, kdy se Julie vrací k životu. Tu přichází Vavřinec, aby odvedl Julii k sobě, a zdrcen pozná, jaké neštěstí se stalo. Také Julie nechce dál žít a ukončí svůj život Romeovou dýkou. Na místo přichází vévoda. Teprve nad hrobem milenců se rodiče smíří.
Autor
Největší anglický i světový dramatik. Narozen ve Stretfordu nad Avonou, v 18 letech se oženil, přichází do Londýna a brzy vynikl jako herec i dramatik různých divadelních společností. Později zakládá se společníky svou vlastní divadelní arénu The Globe. Po jejím vyhoření odchází do rodného města. Jeho dramatické dílo tvoří 39 her. Náměty her získával tím, že čerpal z nejrůznějších pramenů, životopisů slavných osobností i ze starých kronik. Měl vynikající jevištní představivost. Do svých postav vkládal úvahy o životě a jeho smyslu, mistrně vyjadřuje lidské pocity. Po národním obrození přeložili téměř všechny jeho hry Sládek a Vrchlický.
Jeho ranná tvorba (do roku 1595) jsou komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Veselé paničky Windsdorfské, Komedie plná omylů, Večer tříkrálový. Do tohoto období spadají i jeho historické hry: Jindřich VI., Richard III., Julius Caesar. Jeho střední tvorba (do roku 1600) zahrnuje pouze tragédii Romeo a Julie. Vrcholná tvorba do roku 1608, Shakespearova je ovlivněna pesimismem a píše hlavně tragédie: Hamlet, Macbett, Král Lear, Othello. Poslední pohádková tvorba do roku 1616, ve které Shakespear překonal zklamání a pesimismus, obsahuje: Zimní pohádka, Bouře, Perikles.
IV. Litartura 17. a 18. století (klasicismus a osvícentsví), barokní kulura
LAKOMEC: MOLIER
V barokním uměleckém směru člověk zaměřuje pohled k vlastnímu nitru, je založeno na protikladu ducha a hmoty. Baroko je bohaté a ukazuje nicotnost člověka před bohem.Klasicismus vzikl i vyvrcholil na francouzském dvoře- Klasicisté viděli smysl umění v napodobování přírody, ale pouze v tom, co v ní je podstatné a neměnné. Vzorem se jim satalo antické umění. Byla přesně stanovena pravdilda, podle kterých se dělalo umění, rozděklení žánrů na vysoké a nízké. Osvícenství bylo hnutí, které zavládlo Evropou 18. století a bylo založeno na důvěře v osvícený rozum a pravdu poznanou buď tímto rozumem, nebo skutečností. Bojovalo s všemožnými předsudky a pověrami, prosazovalo svobodu myšlení a přesvědčení. Zdůrazňovalo rovnost mezi lidmi.
Obsah
Hlavní postavou této hry ja lakomý boháč Harpagon. Je tak lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiloval do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec ho překvapí tím, že prohlásí, že si Marianu vezme sám. Svého syna chce provdat za bohatou vdovu a dceru Elišku za stárnoucího boháče. Harpagonova dcera Eliška má ale ráda druhého sluhu Valéra, jež je ve skutečnosti šlechticem, který ztroskotal na moři se svou rodinou. Odpoledne najde Kleantův sluha Čipera poklad, jež zakopal Harpagon na zahradě. Ten ztrátu brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Přitom se také doví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou a chce ho oběsit. Ten však prozradí svůj původ a Mariana zjistí, že je jeho sestra. Kleantes navrhne, že vrátí peníze pod podmínkou, že dostane nazpět Marianu. Harpagon obětuje vše, jen aby získal zpět své peníze, protože jejich ztráta pro něho znamená konec života a poté, co zná původ Mariany a Valéra nenamítá nic proti svatbám svých dětí. Klasicismus ve francii je rozdělen na vysoké žánry (óda, epos, tragédie) a nízké žánry (bajka, komedie, fraška). Jediný francouzský klasik je Molier: tartuffe, don juan, zdravý nemocný, měšťák šlechticem, lakomec. Osvícenství má čtyři znaky: racionalismus, materialismus, tolerance a humanita. Mezi francouzské osvícence patří encyklopedisté: Denis diderot: jeptiška, F.m.a. voltaire a j.j.rousseau: emil čili o výchově. Němečtí osvícenci F.schiller: loupežníci, úklady a láska a J.w.goethe: utrpení mladého Werthera, faust.
Autor
Největší francouzský komediograf, vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin. Celý život zasvětil divadlu jako autor, herec, režisér a ředitel divadelní společnosti. Na jevišti také zemřel po představení své poslední hry. Jako dramatik se přidržoval dvou prospěšných vzprů: domácí frašky a italské komedie. Napsal 33 komedií, z nichž dobrá polovina tvoří dodnes páteř komediálního repertoáru nejen ve Francii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama