close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

čtenářský deník8

28. září 2006 v 9:25 | L)) |  Referáty
I. Antické základy evropské literární kultury
RÁMAJÁNA: VÁLMÍKI
Doslova putování Rámovo, 3.-2. století před naším letopočtem. Sanskrtská hrdinská báseň, indický národní epos.
Obsah
Základním tématem eposu je životní pouť kóšalského prince Rámy a jeho věrné manželky Síty. Ráma byl ustanoven jako následník kóšalského trůnu. Nevlastní matka jej však přinutila, aby na 14 let odešel do vyhnanství a správu státu přenechal jejímu synovi. Ráma, provázený Sítou a mladším bratrem Lakšmanou, se usadil v lese Dandace jako poustevník. Prožil zde četná dobrodružství a pobil mnoho démonů, kteří kraj sužovali. Démonský král Rávana ze msty unesl Sítu do svého království na ostrově Lance (bývá ne zcela právem ztotožňován s Cejlonem). Ráma uzavřel spojenectví s opičím králem Sugrívou a pomocí jeho armády, vedené generálem Hanumánem, Lanku dobyl, Rávanu zahubil a Sítu osvobodil. V souladu s požadavky ortodoxní tradice ji však byl nucen zapudit, protože žila u jiného muže. Síta se v zoufalství vrhla do plamenů hranice, ale bůh ohně ji nezraněnou vrátil Rámovi a vydal svědectví o její bezúhonnosti. Poté se všichni vrátili do sídelního města Ajódhji a Ráma se stal králem. Časem se však znovu objevily pochyby o Sítině ctnosti a ona se rozhodla podat konečný důkaz pravdy: požádala bohyni Zemi, aby stvrdila její nevinu tím, že ji přijme do svého lůna. Zarmoucený Ráma se zřekl vlády ve prospěch svých synů a odešel na onen svět, kde se oba manželé opět šťastně shledali. Mimoevropská literaturu dělíme na sumerské písemnictví: epos o gilgamešovi. Další písemnictví je hebrejské: Bible. Následuje písemnictví egyptské, kde žádné konkrétní dílo není, bylo ovlivněno helenistickou kulturou. Indické písemnictví: Védy, Máhabharáta, Rámajána. Další písemnictví je čínské: Kniha proměn, Kniha písní a poslední perské, jehož dílem je Avesta.
Autor
Za autora je tradičně považován Válmíki, legendární kajícník a světec a snad i historická osobnost. Nejstarší jádro je bezesporu dílem jednoho autora básníka. V pozdějších letech byl text značně rozšířen nepůvodními autory. Jako materiál posloužil cyklus pověstí opřádajících postavu mytického krále.
I. Antické základy evropské literární kultury
KRÁL OIDIPUS: SOFOKLES
Starořecká tragédie Oidipús tyrannos asi 4. století před naším letopočtem. Některé postavy (Kreon, Teiresias) jsou společné i pro jeho tragédii Antigona.
Obsah
Král Oidipus (= řecky oteklá noha) se dovídá z úst svého švagra Kreóna, který právě přichází z věštírny, že mor, sužující město Théby, má konkrétní příčinu: žije tu vrah předchozího krále Laia. Oidipus vynese nad neznámým vrahem kletbu, je odhodlán jej vyhledat a potrestat, když tu je náhle překvapen obviněním, které vysloví věštec Teiresias: oním neznámým vrahem jsi ty sám! Silně pobouřen a domnívaje se, že jde o Kreonovo spiknutí, snaží se Oidipus obvinění vyvrátit. Avšak jeho aktivita postupně v rozhovorech s manželkou Iokastou, koritským poslem a pastýřem odhaluje krutou minulost. Oidipus je ve skutečnosti synem krále Laia a Iokasty. Synem, kterému bylo po narození probodnuty nohy a který měl být usmrcen, neboť věštba určovala, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou. Leč pastýř, jenž měl Oidipa usmrtit, jej přenechal pastýři korintského krále Polyba a ten jej vychoval jako vlastního. V dospělosti Oidipus domnělé rodiče opustil, aby se vyhnul věštbě. Avšak cestou v prudkém hněvu zabil neznámého cizince, aniž tušil, že je to jeho otec Laios, a když se mu podařilo rozluštit hádanky Sfingy a osvobodil od ní Théby, získal odměnou thébský trůn a ruku královny-vdovy Iokasty, aniž věděl, že je jeho matkou. Poznání minulosti všechny zdrtí, Oidipova žena-matka si bere život, Oidipus sám sebe oslepí a opouští Théby. Evropskou řeckou literaturu rozdělujeme na archaické oobdobí, kam řadíme Homér: ilias, odyssea, Sapfó: modlitba k afroditě, Ezop: závistivý pes, husy a jeřáby. Další období je atické Aischylos: oresteia, spoutaný prométheus, Sofokles: antigona, král oidipus, Euripidés: médea, elektra, Platón: ústava, Aristoteles: poetika, rétorika. Další je období helénistické, Menandros: nová komedie, zlomek z neznámé komedie. Prosazování přírodních věd v podobě fyzika Archyméda a matematika Euklida.
Autor
Sofokles, rodák z Kolónu u Athén, prožil svůj život v období po perských válkách, kdy toto město bylo na vrcholu rozkvětu. Na athénské jeviště vystoupil poprvé v roce 470 př. n. l. a již o dva roky později porazil v soutěži dramatiků Aischyla. Jeho přínos k vývoji starořeckého divadla spočíval mj. v rozvinutí možností scénické výpravy, v odstoupení autora od povinností současně hrát, v rozšíření počtu členů sborua především v zavedení třetího herce. Velmi významným zásahem do tradice pak byla také skutečnost, že se vzdal skládání dějově svázaných trilogií a svá dramata pojal jako jednotlivé uzavřené celky. To napomohlo zvýšení dramatické hutnosti děje.
I. Antické základy evropské literární kultury
PSEUDOLUS: PLAUTUS
Inscenováno 191 před naším letopočtem, nejslavnější komedie proslulého římského dramatika, skladatele komedií.
Obsah
Děj se odehrává v Athénách před domy starce Simona a kuplíře Balliona. Simonův syn Calidorus se dozví, že jeho milenka Phoenicie, otrokyně kuplířova, má být za 20 min prodána makedonskému vojákovi. Voják už složil zálohu, Calidorus propadá zoufalství, protože sám potřebnou částku postrádá. Otrok Pseudolus ho jako svého pána ujistí, že obnos sežene. Následuje scéna s hudebním doprovodem, kuplíř Ballio předvádí svůj živý inventář. Calidorus se mezitím marně snaží dosáhnout svého cíle po dobrém, Pseudolus na sebe bere úlohu "vojevůdce", který hodlá ztéci Ballionovo království. Mladíkovi sděluje, že má již svůj plán a že je nutné, aby mu k tomu účelu opatřil obratného pomocníka. Poté se objevuje otec Simon, který se již dozvěděl o synových záletech, a jeho přítel Callipho, chlácholící Simona poukazem na jeho vlastní mladické nerozvážnosti. Pseudolus se překvapivě svému staršímu pánovi ke všemu přiznává, slibuje, že hetéru odvede od kuplíře, a zaskočený Simon přislíbí otroku za jeho obratnost 20 min. Vzápětí se Pseudolus obrací k divákům a přiznává, že žádný plán vlastně nemá. Šťastná náhoda problém vyřeší, když přichází vojákův posel Harpax a přináší zbytek částky. Pseudolus se hbitě vydává za kuplířova otroka a od Harpaxe vyláká vojákovu pečeť. Poté podává Calidorovi v nabubřelém slohu zprávu o svém úspěchu. Pseudolovi se podaří s pomocí nepravého Harpexe oklamat Balliona a odvést Phoenicii, ač byl předtím Ballio Simonem varován. Kuplíř slíbil Simonovi otrokyni a 20 min, jestliže otrok uspěje. Na scénu přichází pravý Harpax, Ballio kapituluje a Simonovi slíbené peníze vyplatí. Hru uzavírá karnevalová scéna: opilý Pseudolus předvádí neslušný tanec a líčí milostné radovánky Calidora a Phoenicie. Potká Simona, vymáhá na něm slíbených 20 min, přinutí ho, aby hrál úlohu otroka, a vede ho na hostinu k Calidorovi. Evropská římská literatura se dělí na období archaické Plautus: komedie o hrnci, pseudolus . Do dalšího období, klasického, řadíme Titus Lucretius Carus: o povaze věcí, Markus Tublius Cicero: o přirozenosti bohů, Gaius Julius Caesar: zápisky o válce galské, dále Vergilius: aeneisis, zpěvy pastýřské, Ovidius: proměny, umění milovat a Horacius: ódy. Další období je postklasické, do kterého řadíme Petronius: satirikon, dále Seneca: o duševním klidu a poslední Tacitus: letopisy.
Autor
Nejvýznamnější římský autor komedií (Veselá divadelní hra, jež má vyvolat komično, ukazuje život z té směšnější stránky, zápletky dospívají k šťastnému rozuzlení a děj k smírnému konci). Do Říma přišel ze severu a v mládí byl sám hercem. Ve většině jeho děl hraje rozhodující úlohu otrok.
II. Česká literatura v době ranného středověku do 15. století
KRONIKA ČESKÁ: KOSMAS
Kosmovo latinsky psané dílo vznikalo od roku 1119 až do roku 1125, do Kosmovy smrti. Kosmas jej rozdělil do tří knih. Pojal ji jako dějiny celého národa od pravěku až po současnost.
Obsah
Kosmas žil v době, kdy už definitivně zvítězilo křesťanství na pohanstvím a kdy latinská kultura úplně vytlačila vzdělanost staroslověnskou. Jako odchovanec západní kultury, vzdělaný v zahraničí a značně na svou dobu zastaralý, neklade proto do své kroniky zmínku o slovanské liturgii a vzdělanosti. Kosmas založil tradici našeho dějepisectví. Jeho kronika má základní důležitost jako historický pramen, ale je třeba je cenit i jako dílo umělecké. Kosmas se pro jevuje jako vynikající vypravěč. Píše a přejímá však koncepci kristiánovu, podle níž je přemyslovský stát dědicem Velké Moravy. Líčil české dějiny od nejstarších dob až do současnosti. Svým dílem sledoval totiž politický cíl, chtěl jím přispět k upevnění českého feudálního státu. Svá díla psal na počátku 12.st. Lidé tehdejší doby neměli závor, neznali slova mé, tvé, nezavírali dobytek na noc, protože nabylo loupežníků. A jak šel čas, lidem se zachtělo více jmění, začali prudší ohně. Mezi nimi povstal jeden muž jménem Krok, podle něhož je znám hrad u vsi Ztečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými, rozvážný, důmyslný. K němu se sbíhali jak k úlům lidé nejen vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, nýbrž tři dcery. Nejstařší se jmenovala Kazi, znala byliny. Ctihodná Teta byla z dcer Krokových druhá, žena jemného citu a bez muže svobodně žila. Ta vystavěla hrad na vrcholu strmé skály u řeky Mže a nazvala jej Tetín. Třetí, věkem nejmladší, byla Libuše, ta vystavěla též hrad u vsi Ztečna a nazvala jej Libušín. Kosmas píše v tomto díle hlavně o Přemyslovcích a feudálech. Nejstarší díla rozdělujeme časově. První období je období 9. století, kam patří Konstantin a Metoděj, zavedli hlaholici, cyrilici. Další období je období staroslověnštiny Konsatntin: proglas, žáci KaM: panonské legendy, život metodějův, život konstantinův, a legenda: Život sv. Vácalva od neznámého autora. Další období je zánik velké moravy: nejstarší česká duchovní píseň: Hospodine, pomiluj ny. Dále latinské písemnictví: Vyšehradský kodex (přejatý), Křišťanova legenda, poslední Kosmas: kronika česká. Další období jsou počátky českého písemnictví: glosy, Svatý Václave vévodo české země. Následuje období 13. a 14. století. Neznámý šlechtic napsal alexandreis, další neznámý autor: kronika takřečeného dalimila. Další období 14. století: legendy: o sv. kateřině, o sv. prokopu. Rytířská poezie: závišova píseň, trojanská kronika. První známky satiry: podkoní a žák, hradecký rukopis a mastičkář. Další období je husitská literatura: jistebnický kancionál, budyšínský rukopis a Vavřinec z Březové: husitská kronika.
Autor
Děkan kapituly u sv. Víta v Praze, autor první české latinsky psané kroniky, zakladatel českého dějepisectví a první význačný český spisovatel. Svou kroniku českou psal od roku 1119. Pojal ji jako dějiny celého národa soustředěného kolem vládnoucího Přemyslovského rodu, od pravěku až po současnost. Kriticky využil starších pramenů, převyprávěl i staré kmenové pověsti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama