close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

čtenářský deník7

28. září 2006 v 9:24 | L)) |  Referáty
ROMAIN ROLLAND - Petr a Lucie
Děj se odehrává od středy večer 30.ledna do Velikého pátku 29.března 1918. 18-letý Petr je krutě zasažen vál-kou. Tak jako mnoho mladých lidí ji nenávidí. Jeho otec byl soudce, bratr o šest let starší šel dobrovolně na vojnu hned zpočátku války. Při jízdě vlakem se Petr seznamuje s Lucií, kterou je okouzlen. Dlouho pak vzpomíná na stisk jejích rukou. Při procházce po seinském nábřeží kolem Institutu se s ní opět nečekaně shledal. Poprvé se jejich oči setkají, ale než se Petr nadá, Lucie zmizí. Po týdnu vzpomínek a snů o milé dívce ji opět spatřil a snažil se na sebe upoutat pozornost. Jejich setkání je od té chvíle častější. Schází se v uxemburském parku, kde si také navzájem vyměňují projevy jejich hluboké lásky. Téměř každý den jim patřil na jejich společných procházkách a výletech. Prožívají spolu mnoho krásy, i když je oba občas přepadají strašlivé úzkosti a strach z budoucnosti. O Velikém pátku směřují jejich kroky do chrámu na náměstí sv. Godarda. Dlouho zde mlčky stojí a přemýšlejí o životě, o sobě, o všem, co je obklopuje. Ve chvíli, kdy Lucie políbí Petra, se prohnul silný pilíř, o který se opírali, a oba je pohřbil pod svými sutinami.
EMILE ZOLA - Zabiják
Hlavní hrdinkou je mladá žena Gervaisa, která má ve svých 22 letech dvě děti. Její druh Lantiger, se kterým žije v Paříži ve starém hotelu, začíná jí být nevěrný a i přes její prosby a nářky odchází k jiné. O Gervaisu se začíná zajímat klempíř Coupeau, dobrý, poctivý a pracovitý člověk, stále ji přemlouvá, aby si ho vzala. Nakonec se však stává jeho ženou. Má částé rozpory s rodinou, do které se dostala, hlavně se švagrovou. Dobře vychází s jeho matkou. Narodila se jim dcera. Manželství se zpočátku vyvíjí slibně. Coupeau vydělává hodně peněz, Gervaisa dobře hospodaří, a tak si chtějí koupit krám. Naneštěstí se však stal Coupeauovi při opravě domu úraz. Dlouho se léčil a tím zlenivěl a ještě se utratili všechny úspory. Kovář Goujet, který Gervaisu stále tajně miluje, jí nabídne, že ji půjčí částku, aby si mohla najmout krávu. Po dlouhém přemýšlení nakonec přijala. Najala si prádelnu, opravila ji a začala prát pro stálé zákazníky. Všichni jsou s její prací spokojeni, a proto jich má stále více. Také paní Goujetová si u ní nechává prádlo, takže jí umožňuje platit dluh. Gervaisa si najímá dvě spolupracovnice, protože už na práci sama nestačí. I když pracuje stále dobře, není schopna splatit dluh. Manžel do zaměstnání nechodí, takže ho sama živí. Největší ranou je pro ni, když manžel přivede domů jejího bývalého druha, aby u nich bydlel. A tak ubohá žena musí živit oba muže. Její muž začíná stále více pít, nepracuje, je protivný, druhý muž pečuje o svou postavu, takže si vybírá v jídle. Gervaisa musí prádelnu prodat a s mužem musí odejít do starého pokojíčku v 6. patře. Žena opět úporně vydělává jako dělnice v prádelně. Do práce ji mnohdy nepustí její muž, který chodí domů stále opilý. Nakonec jim dochází peníze, on, protože už nemá za co pít, se zbláznil. Dcera Nana utekla z domova, protože si chtěla užívat života. Gervaisa odešla vydělávat si na ulici, sama upadla do vášně alkoholu a nakonec umírá v hrozných podmínkách hladem. Alkohol - zabiják.
FRANTIŠEK HRUBÍN - Romance pro křídlovku
Je to lyrický příběh z mládí, příběh první básníkovy lásky. Jednotlivé fáze jsou přísně datovány. Příběh začíná v noci 28.srpna 1931. Dvacetiletý chlapec František sedící v okně otevřeném do vůně noci bdí i proto, že ho porvé zaplavil cit mladé lásky. Poznal mlaadičkou Terinu, patnáctileté děvče od kolotoče, a cit, který v něm vytryskl, dal mu zapomenout na vztah k živé Tonce. František Terinu poprvé políbil, ona se však odtáhla a ptala se ho, zda má dívku. On Tonku zapřel. Po třech letech Terina opět přichází na Lešanskou pouť. Schůzky mladých milenců u Sázavy končí roztržkou. Terina si totiž v žertu nasadila čepici žárlivého Viktora od kolotočů, v níž přinesla třešně. Chlapec na ní vidí nejen tu nenáviděnou Viktorovu čepici, ale vůbec to, co ji spojuje s jiným světem. Na okamžik ztrácí schopnost vidět ji očima své lásky. Pocit zklamání vybíjí tím, že ji uhodí čepicí do tváře. Terina pak na další schůzku nepříjde. Při příští pouti mají opět přijet kolotoče, František se na Terinu těší, ale když přišel ke kolotoči, Viktor mu sdělil, že zemřela v zimě na záškrt. Po letech se básník sejde s Viktorem v hospodě a oba si vyjeli traktorem na lešanskou náves a nevzpomínají na tu, která z nich udělala soky.
PETR BEZRUČ - Slezské písně
Sbírka revolučního charakteru, v níž Bezruč kritizuje tehdejší společnost a podává obraz bídy a utrpení těžce pra-cujícího lidu slezského. Autor nebyl ve svém soukromém životě šťasten a zde promlouvá jeho uzavřenost. Raději pozoruje život ve šťastnějších krjích, vrací se domů a shledává, že je zde cizí. Lid trpí pod tíhou břemen a z jeho krve a potu si utlačovatelé stavějí paláce. Vše se poněmčuje a popolšťuje. Lid je tak otupělý, že za trochu lihoviny prodává svůj jazyk. Básnická sbírka začíná básní Červený květ. Tato báseň je polemikou s Čelakovským. Má 3 motivy. Krása květiny opomíjené, krása poezie často nepochopené, je zde měřítko lidských hodnot - i to, co se zdá špatné, má svou hodnotu. Nejznámější básní je Maryška Magdonova. Jednou vyprávěl goral příběh Maryšky a Bezruč se rozhodl uvést ji ve své sbírce. Báseň líčí nespravedlivé jednání pánů vůči chudině. Je obrazem hrozné bídy a chudoby tehdejších lidí a na druhé straně velké bohatství pánů. Sbírka obsahuje i další krásné básně: Ostrava, Kantor Halfar, Dedina nad Ostravicí, Bernard Žár, Z Ostravy do Těšína, Opava, Labutinka, Ty a já, Slezské lesy, Markýz Gíro, Den Palackého,....Obsahuje celkem 31 básní + báseň, která celou sbírku zakončuje.
KAREL NOVÝ - Chceme žít
V tragickém osudu Josefa a Magdaleny není vylíčen jen milostný příběh, ale především zoufalý boj o existenci všech pracujícich z doby první republiky. Na Hod boží svatodušní Máří Magdaléna Ohlímová jela z Prahy, kde žila, do své rodné obce k tetě. Chtěla navštívit hrob rodičů, pohovořit si se známými. Po sedmi letech opět stanula na půdě své rodné vsi. Cestou k tetě potkala rodinu s jedním dítětem, kteří byli bez domova. Konečně přišla k tetě.Na muzice se setkala se svým známým Josefem Tomšů, který tancoval jen s ní. Oba si navzájem řekli, že jsou svobodní a oba vycítili, že by se k sobě hodili. Magda řekla Josefovi, že by už na vesnici nepřivykla a že také kdyby měli děti, neuživili by je. Po muzice se šli spolu projít. Josef chtěl, aby mu Magda patřila, což se mu také podařilo. Magda za nedlouho odjela zpátky do Prahy. Josefa brzy propustili z práce a on se nerozmýšlel a jel hledat práci do Prahy. Doufal, že vyhledá Magdu, ale na její stálé adrese ji nenašel. Řekli mu, že se odstěhovala. Podařilo se mu dostat práci jako pomocný dělník na stavbě. Za nedlouho se těžce zranil jeho spolupracovník Švaec. Při jeho návštěvě v nemocnici potkal Magdalenu. Čekala dítě, ale protože se bála, že ho neuživí, chtěla ho dát pryč. To se však prozradilo a ona se ocitla v nemocnici. Josef chtěl, aby se Magda stala jeho ženou a ona svolila. Přestěhovala se do jeho bytu. Bydleli v podnájmu u paní Ditrichové. Její muž byl na práci ve Francii a dcera Božka si žila dobře, protože se prodávala na ulici. Josef a Magda si žili sŤastným životem, jednou si dokonce vyjeli na výlet. Josef se připojil ke stávkujícím, proto ho propustili. Nyní oba žili z práce Magdaléniny, která šila po domě zakázky, které jí obstarávala paní Ditrichová. Když se však vrátil pan Ditrich a chtěl, aby se mu Magda prodala. A ke všemu jim někdo ukradl peníze, Magda se již nerozmýšlela a odešla s Josefem z podnájmu. Stále ji lákal jeden šofér, aby odešla bydlet k němu, že se bude mít dobře, ale ona stále odmítala. Začala se s Josefem potulovat od vesnice k vesnici a byli živi jen z toho, co si náhodou vydělali nebo ukradli. Tak se obe dva stali zoufajícími, život se jim zdál zbytečný, dlouhý. Nakonec se připojují k průvodu lidí jdoucích za rudým praporem. Uvědomují si, že jsou nyní v kolektivu a jejich síla se tím znásobila. Všichni společně křičí: "Chceme žít !"
VÍTĚZSLAV NEZVAL - Manon Lescaut
Kniha je napsána ve verších jako divadelní hra o 7 obrazech. Je napsána podle obrazu románu Abbého Prívóda. Studenti se rozjíždějí na prázdniny. Mezi nimi jsou i dva přátelé des Grieux a Tiberga. Oba se chtějí stát biskupy. Cestou si jde des Grieux vyzvednout šperk k hodináři, u kterého si ho nechal opravit a staví se v hostinci. Zde se seznámí s krásnou a něžnou Manon, která sem přijela, aby se stala proti své vůli jeptiškou. On se do ní zamiluje a slíbí ji, že ji osvobodí. Na druhý den přijíždí do hostince druhý host, pan Duval. Manon do kláštera neodjela a chystá s des Grieuxem na cestu do Paříže. Těsně před odjezdem se seznámí s Duvalem, ten jí skládá poklony a přitom jí půjčí vzácný náhrdelník. Po příjezdu do Paříže se des Grieux ubytuje s Manon v jednom bytě a napíše svému otci dopis, že se již nechce stát knězem a chce se s ním smířit. Prosí ho, aby mu dovolil oženit se s Manon. V Paříži navštíví Manon pan Duval. Znovu jí skládá poklony a prosí ji, aby mu šperk nadále opatrovala. Mezitím se Tiburga snaží svého přítele zachránit. Navštíví ho v jeho bytě a tvrdí, že Manon ho už nemiluje, ale že miluje Duvala. Des Grieux je velice zklamán a vstoupí k radosti Tiburgově do kláštera, aby se stal knězem. Manon vyhledá v semináři des Grieuxe a podaří se jí, aby se k ní vrátil zpátky. Pan Duval pozval Manon na venkov do svého bytu. Manon mu napovídala, že des Grieux je její bratr. Také slíbí, že mu bude splácet 40 linů na měsíc. Manon přijíždí i se svým milencem za Duvalem. Ten jí daruje naušnice. Za nimi přijede také Tiberga a prozradí tajemství Duvalovi. Duval se rozzlobí a sebere Manon všechny šperky a vyhrožuje jí policií. Tiburga navrhuje, že jediné slovo Duvalova syna by mohlo odvrátit nebezpečí, které jim hrozí. Do Manon se mezitím zamiluje italský kníže. Manon mu však před des Grieuxem řekne, že ho nemiluje. Des Grieux a Manon navštíví Duvalova syna a on slibuje, že se vynasnaží Duvalův hněv odvrátit a pozve Manon do divadla. Tiberga navštíví des Grieux a svěří mu, že schválně ji seznámil s Divalovým synem, aby ji svedl. Opět získal přítele na svou stranu. Mezitím mu pošle Manon poslužce dopis, že je v bytě Duvala a jako náhradu mu posílá pěknou služku. Des Grieux přijede do Duvalova bytu za Manon. Tiberga zatím spatřuje venku mladého Duvala. Přátelé od Manoniny služky zatknou mladého Duvala. Policisté, Tiberga a starý Duval přistihnou Manon v pokoji syna s des Grieuxem. Manon je zatčena a odvedena do věznice. Pak Manon odvezou na lodi trestankyň do Mississippi. Des Grieux ji doprovází. Manon umírá v jeho náručí.
IVAN OLBRACHT - Anna proletářka
Román nás zavádí do období po 1. sv. válce, kdy veškerý proletariát žije velmi chudě. Představitelé a hlavní hrdinové jsou Anna a Toník. Anna je hodné děvče, které pocházelo z vesničky na Pelhřimovsku. Již od malička musela pracovat u sedláků, a proto ani někdy nemohla chodit do školy. Od mládí byla vychovávána v poslušnosti a zbožnosti. Toník pocházel z pražské rodiny. Jeho otec byl tkadlec a byl velmi nemocný. Toníkova matka byla pradlena. Když bylo Toníkovi 15 let, šel se učit slévačem do Kolbenky. V práci byl vždy bystrý a učenlivý. Začal se zajímat o politiku a stal se tajemníkem dělnického sdružení. Jedním z největších vykořisťovatelů dělníků byl pan Rubiš. Do práce přijímal nejraději mladé dělníky, kteří poctivě pracovali a nereptali, nebouřili se. Staré vyhazoval na dlažbu. Paní Rubešová byla dcera bohatého hejtmana a s jejím věnem disponoval manžel. Měli spolu 4 děti. První syn zemřel ve Vídni. Dcera Zdeňka se provdala proti vůli rodičů za chudáka, tuberkulozního studenta a odjela s ním do Švýcarska, kde se léčil její muž. Třetí byl syn Čestmír, který prohýřil s ruskou kněžnou všechny peníze a pak padělal na otcovo jméno všechny směnky za 200 000 Kčs. Otec ho nechal najít soukromým detektivem a poslal ho na zkušenou do USA. Čestmír se v Hamburku zastřelil. Poslední dcera byla Dadla, byla rozmazlená a Annu sekýrovala. Jakmile Anna nastoupila službu u Rubešů, měla zakázané vycházky, byla bojácná a nezkušená, to paní vyhovovalo. Anna věděla, že má právo na volné neděle. Znala jen cestu na nákup a zpět, někdy zašla do kostela. Teprve, až se seznámila s Máňou ze 3. poschodí, se dověděla něco o životě, o tom, co může a na co má právo. Jednou ji Máňa vyvedla do Prahy a ukázala mnoho neznámého. Zavedla ji také na politickou schůzi dělníků, kde se seznámila s Toníkem. Oba je sbližovalo chudě prožité dětství. V té době působil v Lidovém domě jako poslanec soc. dem. strany Jandák, velmi oblíben mezi dělníky. N začátku demonstrace dostal za úkol uklidnit dělníky, nechtěl tak učinit, byl ale vydírán a v rozhodné chvíli přistoupil na stranu proti dělníkům. Nejvíce to bolelo jeho syna. Anna a Toník žili už nějakou chvíli manželským životem. Anna čekala dítě, ale neměli kde bydlet. Prostřednictvím soudruhů dostali byt a Anna se odstěhovala od Rubešů. V prosinci byl sveden boj o Lidový dům. Toník byl raněn, ale další den chtěl jít opět tam, kde je jeho místo - mezi dělníky a demonstranty. Anna ho nechtěla pustit, měla o něj strach. Jako matka by měla pečovat o prvorozeného syna, ale nechtěla jen tak nečinně přihlížet. Po velkém duševním boji, ve kterém jí pomohla sousedka, Anna odchází za Toníkem. Cestou se setkává s Dadlou, ze které se stala pyšná paní, provdala se za bohatého bankéře. Rozmlouvaly o výsledku děl. hnutí. Dadla Annu urážela, ponižovala a Anna se postavila na odpor. Na varování, že budou do nich střílet, Anna odpovídá: "Budete do nás střílet ? My také, paní !"
Anna běží za Toníkem v čele. Jejich kroky duní ulicí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama