Autor: Vladislav Vančura
Název knihy: Obrazy z dějin národa českého - Kosmas
Rok vydání: 1987
Ilustrátor: Milan Erazim
Stručný obsah: V dvanáctém století žil Praze kanovník jménem Kosmas, který se velmi zajímal o historii. A proto není divu, že si do svého příbytku bral různé lidi ( hlavně chudáky ) a poslouchal jejich vypravování.
Kosmovo největším rivalem byl magistr Bruno, kterému Kosmas sebral místo kanovníka přímo před nosem.
Po nějaké době se magistr dověděl, že ke Kosmovy dochází skupinka žebráků, kteří mu za almužnu vypráví příběhy ze své paměti. To se však magistrovy nelíbilo a tak nechal žebráky spráskat a vyhrožoval jim. A tak starci, v domnění, že se jim Kosmas takto odvděčil, přestali k němu docházet.
Plynula doba a žebráci neměli co jíst. A z hladu se rozhodli znovu navštívit Kosmu. Jenže velmi špatně u něj pochodili, protože mu zrovna ochořela manželka paní Božetěcha. Tak se dva ze žebráků, sázavský mnich a chromý zbrojenec, vydali na pohřebiště pohanů, o kterém jim řekl stařec když umíral.
Sedm dnů hledali na pohřebišti věci, které by mohli zpeněžit a nešli jenom ohavnou sošku pohanského národa. S touto soškou se vydali ke Kosmovy, který se sošky velmi polekal a vyhodil je opět od svých vrat.
O pár dní později paní Božetěcha zemřela a proto přijel do Prahy Kosmův přítel probošt Šebíř, aby ho utišil. Po dlouhé rozmluvě přišel i magistr Bruno a po dlouhé době se s Šebířem usmířil. Této společnosti Kosmas předčítal svoji kroniku a doplnil ji o zápisek o Sázavském klášteru.
Hlavní postavy- charakteristika: Kosmas- malý, obtloustlý kanovník v kapitulním domě, který sbíral různé vypravování starců a jiných lidí.
Vedlejší postavy: paní Božetěcha, magistr Bruno, probošt Šebíř, čtyři žebráci
Hlavní myšlenka knihy: Připomenout čtenářům doby, kdy Kosmas psal svoji kroniku.
Verše z knihy: Když jste si pohráli dost, když dosti jedli a pili,
vzhůru, již Venuše zlatá vás zvučnou polnici budí.
Autor: Moliére
Název knihy: Lakomec
Rok vydání: 1980
Přeložil: E. A. Saudek
Stručný obsah: Příběh se odehrává roku 1670 v Paříži. Zde také žije boháč Harpagon, který má syna Kleanta a dceru Elišku. A jak už to bývá, mladí lidé se snadno zamilovávají, tak se i Eliška s Kleantem zamilovali. Eliška si vyhlédla pohledného Veléra a Kleant zase hezkou, ač chudou Marianu.
Kleant byl hezký mladý muž, který celý svůj život zasvětil hledání svých rodičů a sestry. A přesto se snažil zalíbit otci Harpagonovy. Ale Harpagon byl veliký lakomec, a tak si Kleant musel hrát na stejného lakomce.
Jednoho dne přišel Harpagon s tím, že se zamiloval a že se bude ženit. Když se ho Kleant zeptal, koho že si to má brát, skoro omdlel. Po chvíli uklidnění se vše snažil otci rozmluvit, ale ten byl neoblomný a skoro až nepříčetný a nechtěl ustoupit od plánu vzít stejnou dívku, jakou jeho syn miluje. MARIANU.
Mezitím našel Harpagon pro své děti náhradní partnery. Pro Elišku boháče Anselma a pro Kleanta též bohatou, ale velmi starou vdovu, které zasnulý manžel zanechal veliké jmění.
Mezitím se do děje připletla dohazovačka Frosina, která Harpagonovy našla jeho nastávající nevěstu. Z této služby chtěla něco utržit, ale Harpagon ji jen poděkoval.
V den podepsání předmanželské smlouvy přijela i Mariana a hned začala s Kleantem vymýšlet plán proti jeho otci.
Když se do domu dostavil Eliščin nastávající manžel, zjistilo se, že je to otec Valéra a Mariany, a že Mariana je Valérova sestra.
Po vzájemném uvítání přemluvil Anselm Harpagona a Eliška si vzala Valéra a Kleant Marianu.
Hlavní postavy- charakteristika: Harpagon- bohatý člověk, který by si pro halíř nechal vrtat koleno a peníze měl radši než vlastní děti.
Vedlejší postavy: Kleant, Eliška, valér, Mariana, Anselm, Frosine, Kmotr Jakub, Kmotr Šimon, Čipera, Panna Klaudýnka, Propilvoves, Treska, Policejní komisař, písař
Hlavní myšlenka knihy: dokázat, že lakota je velmi špatná vlastnost.
Autor: Michail Bulgakov ( na motivy románu Miguella Cervantese )
Název knihy: Don Quijote
Rok vydání: 1962
Překladatel: Alena Morávková
Stručný obsah: Tento příběh se odehrává ve Španělsku koncem 16. století. Jeden kupec si po přečtení knížky o rytířích představoval, že je potulný rytíř. Ve všech věcech si představoval nepřítele. A tak není divu, že se rozhodl vydat se na křížovou výpravu, která by osvobodila svět ode zla.
Jednoho dne si Don Quijote zavolal svého přítele Sancha a sdělil mu, že se rozhodl vydat na křížovou výpravu. Sancho se zajímal, zda může jet s ním. Ale Don Quijote rozhodl, že sním nemůže jet žádný civilista. A tak Sancha pasoval na svého zbrojnoše.
Následující den už byli na cestě. Don Quijite jel na svém koni a Sancho na svém oslu. Po nějaké době Quijote spatřil v dáli dva mlýny, které považoval za strašlivé draky. Když se s mlýny popral, Sancho ho naložil na koně a putovali dál. Asi po hodině se Quijote sebral a mohli pokračovat v jízdě. Další den po ránu si rytíř spletl vozky jedoucí z trhu za skupinu nepřátelských rytířů. Hned se na ně s Sanchem vrhly a začali je mlátit hlava nehlava. Vozkové se však nenechali a začali se bránit. Tentokrát však byl zmlácen Sancha. Quijote ho naložil na osla a zamířil s ním k hostinci. Zde se také pokusili uvařit lektvar, který by je prý vyléčil.
Hned jak nápoj dovařili, přišli všichni, kteří ve zmíněném hostinci přebývali, pro léčiví nápoj.
Druhý den ráno byli tito dva tuláci vyhozeni z hostince s velkým výpraskem, protože neměli na zaplacení.
Když se Samson Carraso dověděl, že se Alonso Quijano pomátl na duši, rozhodl se, že ho vyléčí. Rozjel se do nedalekého hradu, kde byli tito tuláci na návštěvě, kde se s Donem Quijotem utkal v souboji a porazil ho. S toho důvodu musel Quijote přistoupit na podmínku Samsona.
A tak byl rytíř Don Quijote vyléčen na dobro , vrátil se domů a žil dále poklidný život.
Hlavní postavy - charakteristika: Alonso Quijano ( Don Quijote de La Mancha ) - pomatený kupec, který si myslel, že je potulný rytíř.
Sancho Panza - Quikotův zbrojnoš, kterého Don Quijote též pobláznil.
Vedlejší postavy: Antonie, Klíčnice, Pero Peréz, Nicolas, Aldonza Lorenzová, Samson Carrasco, Palomeque, Maritornes, Mezkař, Ternorio Hernandez, Pedro Martinez, Vévoda, Vévodkyně, Zpovědník, Doktor Aguero, Dueňa Rodriguenzová.
Hlavní myšlenka knihy: I pomatený člověk se dá vyléčit.
Autor: Victor HugoNázev knihy: Chrám matky boží v PařížiRok vydání: 1982Stručný obsah: Příběh se odehrává v Paříži. Hlavním hrdinou je Quasimodo, které ho se jako dítěte ujel kněz Klaudius Frollo , vychoval ho a staral se o něho.
Quasimodo vyrostl v kostele, žil úplně sám a lidem se vyhýbal, protože se ho štítili. Přesto všechno uměl mít rád a byl ušlechtilý. Rád ho má jen Frollo, který je zamilovaný do cikánské tanečnice Esmeraldy. Protože chce hrbáč udělat radost, pokusí se unést Esmeraldu, ale nepovede se mu to, je zatčen a má být za trest postaven na pranýř. Esmeralda , které je ho líto, se mu snaží pomoci, ale je zatčena, obviněna jako čarodějka a odsouzena k smrti. Aby ji zachránil, slíbí jí Frollo pomoc, jestliže se stane jeho milenkou. Ona však tuto nabídku odmítne.
V den popravy ji Quasimodo unese a schová v kostele, protože ji miluje. Ona má ale ráda kapitána Pheba, který ji zklame.
Dlouho po její smrti je konečně nalezen nezvěstný Quasimodo a to v hrobce v objetí mrtvé Esmeraldy. Hlavní postavy - charakteristika: Quasimodo- zvoník z chrámu Matky boží, který se zamiloval do Esmeraldy, cikánské tanečnice
Esmeralda- cikánská tanečnice
Klaudius Frollo- kněz, který vychoval Quasimoda. Tento kněz byl zamilovaný do Esmeraldy a pod záminkou záchrany života ji nabídl zásnuby.Charakteristika knihy: Hugova rozsáhlá próza nás seznamuje se životem různých vrstev francouzských společností a zároveň popisuje Paříž a chrám.
Hugovi se podařilo vykreslit povahy hlavních postav, jejich životní situaci ( ošklivost Quasimoda, bídu Esmeraldy a vášnivost Frolla ). Dále ukazuje,že i hrbáč může výt obětavým a citlivým člověkem, cikánka věrnou přítelkyní. Na pozadí života bohaté Paříže se tak odehrál tragický příběh nešťastné lásky a nepochopení.
Hugův román byl brzy po vydání přeložen do mnoha jazyků i několikrát zfilmován.
pěkně vypičeny nejde text ani videt udelej s tim neco OMG