VLADISLAV VANČURA - Obrazy z dějin národa českého
KOSMAS
Kosmas byl kanovníkem Pražské kapituly. Byl to člověk veselý, jedl vše, co mu kdo dal, ale pokud jde o literaturu, byl dost vybíravý. Měl zálibu v latinských spisech a pohanských bájích. Nejraději četl to, co skrývalo v sobě nějaké zvláštní kouzlo. Kosmas měl rád staré i nové příběhy. Proto si často zval do svého domu chasníky, mnichy, žebráky a naslouchal jejich vypravování a vše si zapisoval. Žil se svou ženou Božetěchou v dobré pohodě, i když se někdy hádali a škorpili. Na jaře 1114 začali Kosmu navštěvovat čtyři lidé. Při jejich návštěvě je Kosmas vždy pohostil a počal naslouchat jejich vypravování. Tyto starce poznal na břehu řeky. Prvý byl pohan zvířecího výrazu, za moru přišel o celou rodinu. Druhý, chromý zajatec, ve válce mu byla uťata ruka. Třetí stařec kdysi proslul jako nevyrovnatelný lučištník, ale na své stáří už jen sotva chodil. A poslední byl otrok, jemuž se podařilo uniknout. Všichni tito lidé byli chuďasi, a proto byli rádi, že za vypravování dostali od Kosmy aspoň trochu jídla. Jednání Kosmase s chuďasi však bylo proti kanovnictví, protože kanovníci měli pohany spíš pronásledovat. Ve stejném domě jako Kosmas žil i magister Bruno. Byl to knihomol, všechen svůj čas trávil opisováním latinských legend, modliteb a Písma. Kosmas a Bruno se nenáviděli. Zesměšňovali jeden druhého: "Kosmas odpověděl až už byla důvěřivost magistrova nesnesitelná: " Osočuji tě z hnidopišství, pravím, že okusuješ pero jako uzdu. Pravím, že znám kněze, který se jmenuje Šibíř, a že z jeho prstu platí za víc než tvá umazaná hrstička." Šibíř byl pražský kněz, mimo básně, vína a světla u krbu se o nic nestaral. Ten také zasahoval do sporů Kosmy a Bruna. Tehdy začala paní Božetěcha postonávat. Kosmas vyhnal všechny starce z domu. Obveseloval svou ženu, snažil se ji uklidnit. Ona však brzy zemřela. Kosmas, Bruno a Šibíř se sešli a usmířili se. Kosmas zatím dopsal svou kroniku Dějiny nejstarší doby. Jeho přátelé dílo zhodnotili kladně. Ještě pak všichni společně vyřešili správnou trať ohledně Sázavského kláštera. Bruno upřímně řekl Kosmovi: "Kosmovi pak pravím, že jsem ho vždycky miloval, a že s pýchou a s nesmírným štěstím jsem naslouchal slovům jeho knihy. Když totiž psal a když si svým hřmotným hlasem přeříkával větu za větou, stával jsem s nastraženým uchem a tiskna si pěst na srdce, naslouchal jsem celé hodiny jeho slovům. Říkám to proto, aby mi byl poskytnut podíl na šťastném díle. Chci je slyšet. Chci, aby vzrůstalo. Chci, aby bylo dovedeno ke zdárnému konci. Vaše hádky mě oddalují. Vaše přátelství mi dovolí, abych setrval."
ALEXANDRA BRUŠTEJNOVÁ - Šťastnou cestu, Sášo !
V této knize spisovatelka vzpomíná na své dětství pržité v carském Rusku. Děj se odehrává na přelomu století. Hlavní hrdinka Sáša je dcerou pokrokového lékaře. V té době měly majetnější rodiny vlastního učitele. Sášin učitel byl Pavel Grigorjevič. Po vstupu do gymnázia poznala několik dobrých kamarádů ale i ústrky. Kniha končí těmito větami vyjadřujícími touhu po lepším životě: "Tancujeme, ačkoli se kolem nás stále těsněji a těsněji stahuje chladný, zlý život, ačkoli se budeme muset ještě celých šest let učit v neveselém, pochmurném ústavu ..... Nevadí ! Zdoláme to učení ! Přemůžeme zlo a nespravedlnost ! Ještě uvidíme nový život !
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN - Kapitánská dcerka
Kniha je psána ve formě povídek Petra Andrejeviče Griněva. V 17 letech ho otec poslal s věrným sluhou Saveljičem na vojenskou službu do Oremburku. Na cestě je zastihla bouře a od smrti je zachránil mužík. Griněv mu za to daroval zaječí kožich. V té době nevěděl, že tento mužík je Pugačev. Griněv žil u kapitána Mirona a zamiloval se do jeho dcery Marji. Ale vypuklo velké povstání pod vedením Pugačeva. Rodiče Marji byli zavražděni, jrn Griněv a Saveljič se zachránili. Nakonec bylo povstání potlačeno a Saveljič, Griněv a Marja odjeli domů k rodičům.
JAN OTČENÁŠEK - Romeo, Julie a tma
Hlavní postavou této knihy je osmnáctiletý Pavel. Ve 2. světové valce skrýval židovskou dívku Ester. Ester byla povolána do Terezína, ale nedostavila se tam. Pavel ji našel večer na lavičce. Skryl ji ve svém pokoji vedle krejčovny, nosil jí jídlo i knihy. Jednou v noci byli probuzeni hřmotem dávek z kulometu. Do města vtrhli Němci a začali prohledávat domy. Ester ze svého úkrytu utekla, aby nezahynula rodina, v níž bydlel Pavel. Nepodařilo se jí ukrýt na jiném místě, Němci ji zastřelili.
BOŽENA NĚMCOVÁ - Divá Bára
V povídce Divá Bára se vypráví o dívce, která se ničeho nebojí, nevěří na strašidla, nebojí se jít večer na hřbitov a ani bouře ji nepostraší. Lidé jí to mají za zlé a říkají, že je čarodějka. Bára má věrného psa Lišaje, který jí pomáhá při pastvě. Báru má ráda Elška, Josífek, pan farář a panna Pepínka. Jednou se ve vesnici povídalo, že v lese straší. Bára tomu nevěří a večer se převléká za strašidlo a postrašila pana správce, jenž si chtěl vzít Elšku. Kostelník utekl a zůstal jen pacholek a správce. Oba klečeli před strašidlem. Strašidlo řeklo správci: "Jestli se ještě jednou ukážeš na faře jako ženich, bude po tobě veta !" Potom strašidlo kráčelo k vesnici. Nakonec se ukázalo, kdo byl tím strašidlem a Bára musela spát v kostnici.
SVATOPLUK ČECH - Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do 15. století
Autor v této knize popisuje pana Broučka, který se dostal do 15. století. Pan Brouček se ocitl mezi husity. Sezná- mil se s panem Dobšíkem, jemuž říkali Janek od zvonu. Byl to také husita. Chtěl, aby šel pan Brouček bojovat proti křižákům na Vítkov. Pan Brouček to jen slíbil, ale nepřišel. Později se dověděl, že pan Dobšík v bitvě na Vítkově padl. Pana Broučka zajali husité a odvedli ho k Žízkovi. Husité ho chtěli upálit v sudu na hranici. Nakonec se pan Brouček objevil v sudu ve svém dvoře. To už bylo v 19. století. Divil se, kde je. Až pan Wurfel, hostinský, mu vysvětlil, že spal celou noc ve vlhkém sudu.
BORIS POLEVOJ - Příběh opravdového člověka
V této knize popisuje autor boj sovětských lidí proti nepřátelům. Sovětský letec Alexej Meresjev byl fašistický-mi letadly sestřelen nad nepřátelským územím. Havaroval v obrovském lese a při pádu se těžce zranil. Osmnáct dní se plazil lesem, kde mu hrozilo nebezpečí od nepřátel a dravců. Po osmnácti dnech byl zachráněn zásluhou dvou chlapců z vesnice. Byl dopraven do moskevské nemocnice, ve které mu amputovali obě nohy. Myslil si, že už nikdy nebude létat. Ale s protézami se mu vrátila možnost létání. Nastaly dny těžkého a vytrvalého tréninku. Roku 1942 byl Alexej Meresjev propuštěn z nemocnice. V pilotské škole se učil létat několik měsíců. Roku 1943 se se svým společníkem Alexandrem Petrovem vydal na frontu. byli přiděleni k leteckému pluku. Měli za úkol krýt sovětské tanky. Brzy se setkali s přesilou nepřátel, rozpoutal se nerovný boj. Meresjev doletěl na letiště bez benzinu. Nakonec napsal své matce a Olze o tom, co se mu přihodilo. Meresjev byl vytrvalý, odvážný, měl pevnou vůli a chtěl dosáhnout svého cíle.
JULES VERNE - Vynález zkázy
V tomto vědecko - fantastickém románu píše Verne o vynálezci Thomasi Richu, který vynalezl bleskomet. Už však svůj rozum neovládal a stával se šílencem. Jeho ošetřovatel Gaydon se jmenoval pravým jménem Simon Hart. Hrabě ď Artigas měl zájem o bleskomet. Byl to však vůdce pirátů. Piráti unesli vynálezce i jeho ošetřovatele. Uvěznili je v nitru vyhaslé sopky Back Cupu. Simon Hart poslal v soudku dopis, v němž píše o místu, kde se nacházejí. Za několik dní přijela ponorka a snaží se je zachránit. Avšak v tuto chvíli se zrovna vrací ponorka pirátů.Zničili ponorku, zachránili jen Thomase Rocha a ošetřovatele. Zanedlouho se objeví lodě a piráti používají proti lodím bleskomet, jež řídí Thomas Roch. Bleskometem už byla potopena jedna loď. Avšak druhá loď vyvěsila vlajku jeho vlasti - Francie. Thomas nemůže vystřelit na vlajku své vlasti. Uteče dovnitř sopky a za chvíli se ozve výbuch. Sopka byla bleskometem zničena. Jediný Simon Hart přežil katastrofu.
J. B. MOLIERE - Lakomec
Hl. postavou této hry ja lakomý boháč Harpagon. Je tak lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiloval do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec ho překvapí tím, že prohlásí, že si Marianu vezme sám. Harpagonova dcera Eliška má ráda druhého sluhu Valéra, jež je ve skutečnosti šlechticem, který ztroskotal na moři se svou rodinou. Odpoledne najde Kleantův sluha Čipera poklad, jež zakopal Harpagon na zahradě. Ten ztrátu brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Přitom se také doví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou a chce ho oběsit. Ten však prozradí svůj původ a Mariana zjistí, že je jeho sestra. Kleantes navrhne, že vrátí peníze pod podmínkou, že dostane nazpět Marianu. Harpagon obětuje vše, jen aby získal zpět své peníze, protože jejich ztráta pro něho znamená konec života.
FRÁŇO KRÁĽ - Čenkovej deti
Kniha je rozdělena do pěti kapitol s názvy: Od matky do sveta, Mišo, Hanka, Paľko, Zo sve zpet k matke.
OD MATKY DO SVETA
Tato kapitola vypráví o tom, v jaké bídě žili pracující lidé. Tak žila také vdova Zuzana Čenková se svými dětmi v podhůří Vysokých Tater. Blíží se zima a matka se bojí, že přes zimu děti neuživí. Proto prodá továrníkovi malého Paľka. Za získané peníze koupila oblečení pro ostatní děti a pro sebe. Když přišla zima, neměli co jíst. Matka se rozhodne, že prodá další dvě děti. Četníci na to příjdou a děti se dostanou do útulku pro mládež.
MIŠO
Dovídáme se o životě Miši, jenž byl dán do sociální péče do Bratislavy. Začal chodit do školy. Rodina obuvníka, u kterého je Mišo, dostane rakovinu plic a Mišo je také nakažen. Doufá, že se pojede léčit do sanatoria v Tatrách.
HANKA
Hanka se dostala ke statkáři. Spávala v seně nad chlévem. Starala se o krávy. Statkář a jeho rodina se nechovala k Hance vlídně, a proto pomýšlela na útěk. Později začala chodit do školy. Nejvíce ji zajímal zeměpis. Dobře se vyznala v mapě a pamatovala si cestu domů. Panu učiteli nosila mléko a on jí za cestu dával nějaké peníze. Tak pomalu střádala. Jednou dostala od Miši dopis a četla jej, když dojila krávu. Nádoba s mlékem jí vypadla a mléko se rozlilo. Hanka se bála, že ji hospodář zbije, a utekla domů.
PAĽKO
Paľko žije v rozmaru a přepychu. Jeho panička, která ho často trápí, ho vidí jako hračku. Jednou na ni Paľko vyplázne jazyk a panička ho za to vyhodí. I Paľko se dostane domů.
V páté kapitole se nakonec všichni vrátí do Tater.
FRÁŇA ŠRÁMEK - Měsíc nad řekou
Děj se odehrává v jednom městečku. Zde žije rodina Hlubinových, kteří mají 24 -letou dceru Slávku. Pan Hlubina dříve studoval gymnázium, ale když se oženil, stal se vedoucím malého krámku s papírenským zbožím. Na sjezdu bývalých studentů se pan Hlubina setká se svým nejlepším přítelem Rastotem. Ten s sebou vzal svého syna Vildíza, aby mu ukázal svá pblíbená místa. Vildíz se zamiluje do Slávky, ale uznal, že pro věkový rozdíl se k sobě nehodí. Mezitím se vrací rodiče obou, uvidí je spolu a začnou si navzájem vyčítat výchovu dětí. Tato hra je zamyšlení spisovatele nad mladou generací, která prožívá to, co jejich otcové.
MARIE MAJEROVÁ - Siréna
Děj tohoto románu se odehrává na Kladensku. Hl. postavami jsou zde členové rodiny Hudcových. Kladno té doby vyrůstá v obrovské hutní středisko. Otec pracuje v dolech na černé uhlí jako havíř, syn Pepa zase u vysoké pece. Většina dělníků tvrdě a těžce pracuje, a proto často propijí výplaty již za pár okamžiků. K nim patří i Pepek. Jeho žena se mu marně snaží v tomto rozmanitém způsobu života zabránit. Společnost bankéřů začne propouštět dělníky a ti stávkují. Ze vzteku při srážce s četnictvem demolují dvůr. Policie nakonec odpor dělníků zlomí a vzduchem zaznívá jen poslední provolání, které křičí stará Hudcová do řvoucí sirény: "Jen řví, však nás neumlčíš."
ALOIS JIRÁSEK - F. L. Věk
F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.
I. DÍL
Historie Fr. Věka začíná úplně od začátku, od jeho narození v malém městečku Dobruška. Jeho otec je dobrý hospodář a kupec, ale vychovává velice přísně. Už jako malý se František setkává s utrpením nekatolíků, když jejich souseda Žalmana prohledávali a sebrali mu jeho tolik milovanou bibli. Ve svých deseti letech odchází Věk do kláštera sv. Mikuláše v Praze, kde pracuje jako choralista. Žije v tísni klášterního života, až příhoda s obživlým knihovníkem Matyášem mu otevře dveře k bohatým zdrojům klášterní knihovny. František už odmalička hrozně rád četl a tam se dostal k tzv. knihám zapovězeným, v nichž se potajnu dovídal o utrpení českého lidu. V roce 1777 byl však zrušen jezuitský řád, a proto Věk odešel studovat na gymnázium. Život na univerzitě jej zavede k divadlu, hudbě a lásce k němé Pavlíně Butteaunové, ke známosti s vlastencem dr. Thámem. U rodiny Butteaunovy poznal hraný svět rokoka, jeho faleš a lži. Ujistil se v tom při premiéře Dona Juana, že tu tito lidé vidí jen zábavu jako herečka Lotty Butteaunová, sestra Pavly. Když se otec doví o Františkově komediantském životě, nastane mezi nimi roztržka. Věk udělal zkoušky a přijal přes prázdniny místo v Roudnici. Po návratu do Prahy se dovídá, že Paula náleží Thámovi. Proto se vrací domů. Pomáhá otci v obchodě, ale je nespokojen, protože se stále vidí na podiích českých divadel, a znovu pomýšlí na útěk............... Na obchodní cestě se setká s velkou hereckou družinou, v níž je i Butteaunova rodina s Thámem a Paulou, které se po narození syny vrátila řeč. Věk vidí jejich hroznou bídu a zchátralost a vrací se zpět domů. V I.díle Věk poznává tři světy. V klášteře staví svět, u Butteaunových rozkošný svět rokoka, na univerzitě novou osvícenskou filozofii, v Thámovi a profesoru Vydrovi vidí první hlasatele obrození. Děj tohoto dílu je zaveden ještě před Francouzskou revolucí, ale i zde se projevují nové proudy.
II. DÍL
Věk se jede po smrti svého otce podívat do Prahy, kde se shledá s Thámovou rodinou v úplném rozvratu. Poznává život v České expedici Krameriově, v níž se sejdou Šedivý, Hněvkovský, mladý medik Held a rychtář Vavák. František se také setkává s Paulou, které zemřel syn, a jejími sestrami, pozná však, že už si s nimi nerozumí, že se tu prostě střetly dva úplně odlišné světy. Věk se vrací domů, kde prodává, seznamuje lidi s Krameriovými novinami. Poznal také starou Smířkovou a její vnučku Márinku, ve které našel upřímnou, prostou dívku, kterou si vzal za manželku. V roce 1791 byla korunovace Leopolda II. Věk se ženou navštívili Prahu, aby se podívali na korunovační slavnosti. Zde se také František definitivně rozchází s Paulou a Butteaunovými a rozloučil se tak se světem plným lží a falše.
BOŽENA NĚMCOVÁ - Karla
Děj této knihy se odehrává v okolí Domažlic u Kdyně asi v roce 1855. Vypráví o tom, jak se vojáci a jiní lidé vraceli z války. Vracela se také Markyta, která sloužila u rychtáře Miloty. Její muž padl, a tak se vrátila s malým dítětem - Karlou. Rychtářka měla také dceru Hanu a velmi si s Karlou rozuměla. Karla i Hanka byly stejně staré. Všude spolu chodily a jedna bez druhé nikam nešla. Jednou byla ve vsi slavnost a obě se na ni vypravily. Karla se přestrojila za vojáka a v tom oblečení se Haně líbila. Potom se přišlo na to, že Karla není děvče, ale chlapec a jeho matka Markyta ho vydávala za děvče, aby nemusel jít na vojnu. Karel však na vojnu šel a po návratu si vzal Hanu za ženu.
KAREL ČAPEK - Krakatit
Důležitou roli v tomto románu hraje třaskavina krakatit, o jehož výrobní recept mají zájem zbrojařské monopoly. Objevitel krakatitu, inženýr chemie Prokop, využil rozkladu atomu k vytvoření nové třaskaviny, která je mnohem účinnější a strašnější než všechny dosud vynalezené třaskaviny. Prokop v horečném blouznění prozrazuje tajemství vynálezci ing. Tomšovi. Zároveň ale pociťuje hrůzu, když si uvědomí, k čemu má být jeho hrozný vynález použit.