XX. Světová a česká meziválečná próza
NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK: IVAN OLBRACHT
Obsah
Román je prolnutím reáalného příběhu a zbojnické legendy. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světoné války utekl z uherského pluku v Ďarmotech, ukrýval se v horách a lesích rodného verchovinského kraje a živil se zbojnictvím. Bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým. Nikola sám i s tlupou a nakonec se svým mladším bratrem Jurou se vrací do hor a pokračuje ve zbojničení. Jednou je na poloninš četníky chycen, po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování četníky nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána odměna. Tři koločavští rolníci nakonec úkladně sekyrou a ranami z pušek Šuhaje na polonině zavraždí. Olbrach se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustále střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k buducnosti. ("Nikola Šuhaj žije. Žije v těchto horách a s nimi. Bude žít. Neříkejme věčně, neboť tomuto slovu rozumíme dnes ještě méně, než mu rozuměli naši náboženští pradědové, a spokojme se s prostým slovem : dlouho. " - Závěr románu.) Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost, projevená v činech Nikolových a v milostném vztahu Nikoly, Rržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy. Tři světy : rusínský, židovský i český, jejich kontakty i izolovanost autor vykreslil s psychologickou dokonalostí. V jazykovém ztvárnění dosáhl Olbracht vrcholné úrovně v obraznosti, v slovníku i ve skladebné stránce. Právem se stal román jeho nejpřekládanější knihou. Další představitelé, německy píšící pražáci: e.e.kish: pražský pitaval, tržiště senzací, f.werfel: 40 dnů, píseň o bernadetti, f.kafka: proměna, proces, cizinec, zámek. Autoři: vvančura: pekař jan marhoul, rozmarné léto, markéta lazarová, iolbracht, m.majerová: mučenky, náměstí republiky, nejkrásnější svět, siréna, robinsonka, m.pujmanová: pacientka doktora hegla, předtucha, lidé na křižovatce, hra s ohněm, život proti smrti, kpoláček: okresní město, dům na předměstí, muži v ofsajdu, bylo nás pět, e.bass: cirkus humberto, Lidé z maringotek, klapzubova jedenáctka, e.hostovský: žhář, cizinec hledá byt, j.glazarová: roky v ringu, vlčí jáma, advent, j.havlíček: helimadoe, petrolejové lampy, neviditelný.
Autor
Český prozaik, vlastním jménem Kamil Zeman. Dlouhá léta působil jako novinář, nejprve v sociálně demokratickém, později v komunistickém tisku. V celém svém díle projevoval zájem o společenské otázky. Tvorba :Anna proletářka, Hory a staletí, Nikola Šuhaj Loupežník, Galet v údolí
XXI. Osobnost a dílo Karla Čapka
BÍLÁ NEMOC: KAREL ČAPEK
Prozaik, dramatik, novinář, esejista, autor dětských knih, básník, překladatel, filosof a zakladatel sci-fi a utopistického románu.
Obsah
Popudem k napsání tohoto dramatu z r. 1937 byl podle autorových slov "konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur". Jistou zemi napadla epidemie bílé nemoci. Lékař Galén proti ní vynalezl účinný lék. Lék vydá jen tehdy, když se vlády zaváží, že již nikdy nebudou válčit. Hlava státu, v němž bílá nemoc vypukla - výbojný maršál - chce dobývat svět a před ničím se nezastavuje. Bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg. Galén jej odmítá léčit, dokud nebudou splněny jeho podmínky. Krüg žádá maršála, aby uzavřel mír. Ten však trvá na dalším zvýšení zbrojní výroby. Ani maršál nedonutí Galéna ke změně jeho stanoviska a i ve chvíli, kdy zpozoruje na sobě bílou skvrnu, fanatiky vyzývá k dalšímu výbojnému tažení. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga, jehož otec se zastřelil, je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén přicházející k maršálovi je však ubit fanatickým davem, když odmítá provolávat slávu válce, a jeho lék je rozdupán. Čapek v předmluvě dodává, že tento tragický závěr není řešením, ale že "konečné řešení zůstává politickým a duchovním dějinám, na kterých nejsme angažováni jenom jako diváci, nýbrž jako spolubojovníci, kteří musejí vědět, na které straně světového dramatického konfliktu leží celé právo a celý život malého národa".
Autor
Narozen 9.1.1890 v Malých Svatoňovicích na Náchodsku. Otec pracival jako praktický lékař. Byl nejmladší ze tří dětí (bratr Josef a sestra Helena). Byl velmi nadané, ale slabé dítě. Gymnasium začal studovat v Hradci Králové, pokračoval v Brně a dokončil v Praze roku 1909. Po vysokoškolských studiích v Praze a Brně (byl i v Paříži), ukončených roku 1915 doktorátem filosofie, byl vychovatelem u Lažanských a knihovníkem, až konečně zakotvil v redakcích novin. Nejprve v Národních listech (1917-1920), pak v Lidových novinách (1921-1938). V letech 1921-1923 byl dramaturgem Vinohradského divadla, kde působil příležitostně i jako režisér. Po 1. světové válce podnikl řadu cest do zahraničí. Roku 1935 se oženil s Olgou Schienplugovou, která po jeho smrti sestavila z jejich korespondence knihu "Český román". Zemřel na Vánoce 1938 v Praze na zápal plic a jeho náhlá smrt symbolizovala konec jedné epochy národního života. Uznával dva filosofické směry: pragmatismus - co je užitečné je i správné, člověk musí ovládat své vynálezy, aby neovládaly oni jeho- a relativismus - neexistuje absolutní pravda.
XXI. Osobnost a dílo Karla Čapka
KRAKATIT: KAREL ČAPEK
Prozaik, dramatik, novinář, esejista, autor dětských knih, básník, překladatel, filosof a zakladatel sci-fi a utopistického románu.
Obsah
Inženýr Prokop vynalezl třaskavinu hrozivé síly - krakatit (název vytvořil Čapek podle jména indiánské sopky Krakatoa). Při vynálezu je zraněn a v horečce bloudí Prahou. Setká se s přítelem ze studií Tomšem, který ho ošetří a vyzví od něho chemické složení krakatitu. Neznámá krasavice v závoji předá Prokopovi pro Tomše, který mezitím odešel, balíček peněz a dopis. Prokop v mrákotách jede k Tomšovu otci, venkovskému lékaři a je ošetřován jeho dcerou Anči, kterou si oblíbí. Ředitel vojenské továrny na třeskavinu v Balttinu Carson vyláká Prokopa do Prahy a chce koupit jeho vynález. Prozradí Prokopovi, že Tomeš u něho pracoval. Prokop odjíždí do Balttinu, tam je však uvězněn a donucován k prodeji vynálezu. Vzdoruje nátlaku a zamiluje se do nemocné princezny Wille, která mu umožní útěk do Itálie. Tam potká diplomata d´Hemona - Daimona, který ho uvede mezi anarchisty. Ti ukradli Tomšovi trochu krakatitu, kterého se zmocnil v Prokopově laboratoři, a chtějí zničit svět. Prokop, Daimon a krásná dívka pochybné minulosti prchají na Daimonovo sídlo. Odtud Daimon pomocí vlnového záření přivede krakatit k výbuchu. Předtím ještě Tomeš, který pracuje v blízké továrně na třaskaviny, odmítne Prokopovu návštěvu a nedbá jeho varování, že krakatit může být na dálku přiveden k výbuchu. To se stane a Prokop je z bezpečné vzdálenosti svědkem mohutné šestinásobné exploze. Prokop, prchající z Itálie, potká tajemného dědečka - symbol Pánaboha který mu v kukátku ukáže nejrůznější místa na světě a naznačí mu, že člověk má více myslet než cítit a být odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že drobný užitečný čin, prospívající lidem, je prospěšnější než gigantický vynález, který může lidstvu uškodit.
Autor
Tvorba: předválečná: do roku 1917: Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny. Samostatná do roku 1920: Boží muka, Trapné povídky, Loupežník. Dramatická, utopické romány do1925: RUR, Ze života hmyzu, Továrna na absolutno, Krakatit, Věc Makropolus. Drobnější prózu a fejetony do1930: Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Apokryfy. Filosofické romány do1940: trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Válka s mloky, Bílá nemoc, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna. Pro děti: Devatero pohádek, Dášeňka čili život štěněte. Cestopisy: Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španělska, Obrázky z Holandska, Cesta na sever. Novinářská tvorba: Hovory s TGM, Mlčení s TGM, O věcech obyčejných čili Zoón polikon. Ostatní díla: Zahradníkův rok, Skandální aféra Josefa Holouška.
XXII. Funkce kritiky v literatuře
KŘEST SV. VLADIMÍRA: KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
Literární kritika je součást litaratury. V antice se projevovala jako reflexe a reakce na díla, často přímo v ději. Ve středověku byla chápána jako výklad filosofických a náboženských textů. V humanismu se objevily první náznaky vědeckého bádání a polemiky (J.Blahoslav:Filipika proti musomusům). V době klasicismu se objevuje "salónová kritika" ale pouze u vyšších vrstev - jsou to eseje, satiry a parodie. V osvícenství je součástí kritiky i kritika sociální (Voltaire,Diderot). V 18. století je kritika založena na vědeckých postupech, autoři si často kritizují díla navzájem. V 19. století se kritika stává samostatným literárním i publicistickým útvarem - recenze, referát, kritická studie, polemika a kritický esej.
Obsah
Námět Havlíček převzal z nestorova Letopisu ruského, jedné z nejstarších slovanských literárních památek. Jedná se o satiru ostře zaměřenou proti absolustické moci - panovníkovi a církvi, ale také proti soudnictví. Na první pohled vypadá Havlíčkův text jako parodie původního rukopisu, ale objevuje se zde ostrá kritika tehdejší rakouské monarchie a absolutismu. Křest sv. Vladimíra se skládá z 10 zpěvů, Havlíček jej pravděpodobně nestihl dokončit, nebo se zbývající část nedochovala. Slovanský bůh hromu a blesku Perun se vzbouří proti caru Vladimírovi a nechce zahřmět na carův svátek. Car ho nechá soudit, ale obyčejný soud si neví rady (nenajde žádný paragraf, podle kterého by mohl boha soudit). Car pošle Peruna před vojenský soud. Ten rozhodne, že jej utopí v Dněpru. Společně s ním odsoudí i jakéhosi žurnalistu (autor). Poddaní však po Perunově smrti odmítli platit daně, protože se nemají ke komu modlit. Nemohou tak prokazovat svoji poslušnost a zbožnost, což církvi nevyhovuje. Proto k carovi přichází delegáti všech církví. Na prázdné místo je vyhlášen konkurz. Skladba končí zpěvem popisujícím rozhodující bitvu mezi jednotlivými cirkvemi a závěrečné Vladimírovo pokřtění. Další kritici: khborovský: kapitola o kritice, fxšalda: časopis šaldův zápisník, Mácha snivec a buřič, v.černý: časopis kritický měsíčník, o českém baroku, anovák: kritika literární, jmukařovský: máchův máj (strukturalismus), j.durych: cesta umění, naděje katolictví v českých zemích (katolická kritika), marxistická k: z.nejedlý: stati o Jiráskovi, o němcové, jfučík: božena němcová bojující, nemarxistická k: kteige: surrealismus proti proudu, m.jungmann: objevení tróje. Současní kritici: j.pelc, j.lukeš.
Autor
Klasik české básnické satiry, musel odejít z kněžského semináře, protože se bouřil proti kasárenskému způsobu života. Pochopil, že Kollárův všeslovanský sen je iluzí za carského absolutismu. Svou krátkou činnost zaměřil Havlíček proti všemu, co lid ohlupuje a udržuje v područí: církev, policie, státní moc.Ve vyhnanství v Tyrolsku vytvořil své největší satirické skladby.
EPLKbB <a href="http://bmvybvazrkao.com/">bmvybvazrkao</a>, [url=http://rodvbormifvg.com/]rodvbormifvg[/url], [link=http://jnijcgwbnhzq.com/]jnijcgwbnhzq[/link], http://xgpmbobmtpeh.com/