XVI. Moderní směry v divadle 20. století
ZAHRADNÍ SLAVNOST: VÁCLAV HAVEL
Před rokem 1945 jsou divadla rozdělena na Oficiální (Kvapil-Hilar), Neoficiální (kabarety Červená sedma, Revoluční scéna: V.Burian), Avantgardní (Osvobozené divadlo:V&W). Po roce 45 válka znamenala ztrátu několika předních umělců (Čapkové, Vančura, V&W). Hraje se Tyl-Kainar. V letech 48-56 byla veškerá kultura podřízena socialismu. Divadelní zákon vymezoval postavení a fci divadla, státní orgány zasahovaly do složení, dramaturgie, názvů (Stavovské->Tylovo, Městské->československé armády). Hrál se v.Káňa-V.Nezval. Léta 56-69 jsou Zlatým věkem čs dramatu. Politické uvolnění, rozmach absurdního dramatu, vlna rozhlasové a televizní dramatiky, rozkvět amatérských scén, P.Kohout-M.Kundera. V letech 70-89 se vláda snaží o ideové usměrnění divadel, podobné praktiky jako v letech 48-56. Hraje se O.Daněk-M.Uhde. Po roce 89 se vrátili emigrující umělci, havlovská vlna, konkurenční boj divadel o přežití, Ksteigerwald-J.A.Pitínský.
Obsah
Jednoduchý děj vychází ze znalosti psychologie českého člověka středních vrstev, jedož zásadami je: do ničeho se neplést, nevyjádřit přesně svůj názor, ale pokusit se využít situace a získat nějaké výhody. I hrdinové Zahradní slavnosi - manželé Oldřich a Božena Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem jsou těmito typy. Jejich přizpůsobivá životní filozofie zapadá dobře do celkového společenského marasmu, který je vykreslen v postavách zdánlivě o něčem rozhodujících (pracovník Zahajovačské služby Plzák, její ředitel, tajemník i vlivný muž "v pozadí" Kalabis). Když je Hugo Pludek poslán svými rodiči na zahradní slavnost likvidačního úřadu hledat údajně vlivného Kalabise, rozjede se absurdita hry na život. Strach o své postavení, znemořňují normální myšlení, i snaha přizpůsobit se společenské normě za cenu ztráty vlastní identity a obludná podřízenost fungování byrokratického mechanismu vyúsťují v jeden logický závěr - hlavní hrdina Hugo Pludek si při své úspěšné výpravě za získáním lepšího společenského postavení osvojuje potřebné znaky myšlení a chování tak dokonale, že ho vlastní rodiče nepoznávají. Hra odkrývá absurditu života, který se zříká vlastní identity a přizpůsobuje se vnější moci. Další předsatvitelé: j.kvapil:princezna pampeliša-f.šrámek:léto,měsíc nad řekou-j.hilbert:vina, j.mahen:jánošík-f.langer:jízdní hlídka,periférie-čapkové: ze života hmyzu, k.hilar:divadelní promenády, boje proti včerejšku-v&w:vest pocket revue, caesar, osel a stín, kat a blázen, rub a líc, těžká barbora-j.drda:hrátky s čertem- f.peroutka: oblak a valčík- j.kainar: akce aibiš, v.káňa: parta brusiče karhana-m.stehlík: mordová rokle- v.cach:duchcovský viadukt-v.nezval: dnes ještě zapadá slunce nad atlantidou-p.kohout:taková láska-joseftopol: konec masopustu, f.hrubín: srpnová neděle -m.uhde: král vávra-j.drda: daskabáty hříšná ves- o.vaněk: svatba sňatkového podvodníka-i.vyskočil: kdyby tisíc klarinetů, faust a markéta -m.kundera:majitelé klíčů, ptákovina-o.daněk:válka vypukne o přestávce,zpráva o chirurgii města N,k.steigerwald: napoleonská choroba- m.uhde:pán plamínků,modrý anděl-k.steigerwald:nobel-p.kohout: kyanid o páté-j.a.pitínský: ananas, matka, medium fox thriller.
Autor
Narozen v bohaté rodině, touha po rovnosti s ostatními. Potíže se získáním vyššího vzdělání, chemický laborant, večerní gymnázium. Působil v divadle Na zábradlí, absolvent DAMU. Poté pivovarský dělník. Ve vězení kvůli Chartě 77. Intenzivní společenská činnost v 80. letech. Po roce 89 prezidentem. Dílo: Zahradní slavnost, Audience, Vyrozumění
XVII. Literatura v boji proti válce a násilí
KOMU ZVONÍ HRANA: ERNEST HEMINGWAY
Snad každý spisovatel, novinář či básník žijící v násilném světě válečného období, kdy je zabíjení a vraždění denním chlebem, kde lidé žijí v neustálém strachu nejen o jistoty svých domovů, ale i o životy své, nebo svých blízkých. Proto není divu, že se téma války objevuje více či méně u všech autorů, kteří prošli tímto peklem.
Obsah
Americký román z období španělské občanské války. Děj románu uvozený mottem z anglického básníka J. Donna ("Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;... smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě") je soustředěn na tři dny života lektora španělštiny Roberta Jordana, který bojuje jako americký dobrovolník ve španělské občanské válce. Připojuje se k jedné ze skupin partyzánů v horách poblíž Segovie, aby vyhodil do vzduchu most a znemožnil tak přísun nepřátelských posil v době chystaného republikánského útoku. Během pobytu u skupiny, kdy projevuje její vedoucí Pablo na rozdíl od své družky Pilar a starce Anselma k Jordanově poslání nedůvěru, se Jordan zamiluje do Maríi, dcery republikánského starosty, zavražděného fašisty. Jordan sám o zdaru útoku pochybuje, velení jej však neodvolá včas. Při úspěšném zničení mostu Anselmo umírá, Jordanovi během ústupu zlomí kůň nohu. Ten posílá skupinu do bezpečí, sám však se zbraní v ruce očekává nepřítele. Motto románu ukazuje na hlubší významové pozadí "milostného válečného románku", jehož idealizované a romantizované vztahy mezi Jordanem a Maríou byly nepochybně příčinou čtenářského úspěchu této knihy. Mezní životní situace, do níž je Jordan, typický hemingwayovský hrdina vybavený mužností, přemýšlivostí, odporem k sentimentalitě, touhou po pravdě, snahou žít důstojně a svobodně ve světě násilí, zla a smrti, postavem, je totiž situací, která je vědomím smrti jednoznačně určena. Další představitelé: německo: e.m.remarque: na západní frontě klid, cesta zpátky, tři kamarádi, b.brecht: strach a bída třetí říše, žebrácká opera, matka kuráž a její děti, t.mann: buddenbrookové, josef a bratři jeho, kouzelný vrch, l.feuchtwagner: žid süs, čekárna, usa: e.hemingway: sbohem armádo, komu zvoní hrana, stařec a moře, wfaulkner: divoké palmy, francie: r.rolland: petr a lucie, okouzlená duše, dobrý člověk ještě žije, itálie: a.moravia: horalka.
Autor
Americký prozaik a publicista, nositel Nobelovy ceny. Po návratu z první světové války, kde byl jako dobrovolník těžce raněn, vstoupil do literatury jako příslušník ztracené generace. Své hrdiny stavěl tváří tvář smrti, aby se museli projevit beze zbytku a prokázat míru své odvahy a cti. Dílo: Sbohem armádo, Komu zvoní hrana, Stařec a moře.
XVII. Literatura v boji proti válce a násilí
ROMEO, JULIE A TMA: JAN OTČENÁŠEK
Drásavé prožitky z období kolem Mnichova, fašistické okupace koncentračních táborů, heydrichiády byly silným inspiračním zdrojem pro uměleckou tvorbu. Bylo to i východisko pro ujasňování skutečných životních hodnot, smyslu života člověka a jeho postavení ve společnosti a ve světě.
Obsah
Román Jana Otčenáška je z období druhé světové války. Hlavní postavou je maturant Pavel. Bydlí u svých rodičů a má vlastní pokojík, kde studuje, ale také sní a přemýšlí o životě na vzdálených hvězdách. Jednoho dne si sem přivedl židovskou dívku Ester, kterou našel plačící v parku na lavičce. Ukryje ji před zraky celého světa, třebaže ví, že je za to trest smrti. Prožije s ní mnoho krásných a citově plných chvil, ale neustále jej pronásleduje myšlenka na smrt své milované dívky. Svůj osud nese velkou dobu sám, teprve od tovaryše se Pavlův otec dozví, koho má Pavel v pokojíku. Přesto mu poskytne pomoc, i když ji před matkou zastírá. Maminka má spoustu starostí, a není třeba jí přidělává další. Dohodnou se, že se Ester přestěhuje k Pavlově tetičce na venkov, kde nebude tolik na očích. Pavel to oznámí Ester, ale hned další den je dům obklíčen příslušníky SS. Rejsek, jeden z obyvatelů domu cosi prohodil na Gestapu, a tak má být provedena domovní prohlídka. Ester, připravená k odjezdu na venkov zpanikaří a uteče z bytu, aby ji tam nenašli a nepozabíjeli celou rodinu, která jí tolik pomohla. Její útěk je nepromyšlený a Ester vběhne přímo pod hlavně pušek Gestapa. Další představitelé: proti první světové válce: f.šrámek: života bído přec tě mám rád, modrý a rudý, splav, stříbrný vítr, léto, měsíc nad řekou, j.hašek: osudy dobrého vojáka švejka za světové války, rmedek: anabáze, lkopta: třetí rota, f.langer: jízdní hlídka, k.poláček: muži v ofsajdu, dům na předměstí, bylo nás pět, tetralogie: okresní město, hrdinové táhnou do boje, podzemní město, vyprodáno. Literáti proti sruhé světové válce: jdrda: němá barikáda, k.ptáčník: ročník 21, j.otčenášek: kulhavý orfeus, Romeo Julie a tma, a.lustig: dita saxová, modlitba pro kateřinu horowitzovou, nemilovaná, l.fuks: pan theodor mundstock, spalovaš mrtvol, mí černí bratři, n.frýd: krabice živých, lahvová pošta, mpujmanová: život proti smrti, jškvorecký: zbabělci, prima sezóna, k.čapek: bílá nemoc, matka, válka s mloky, Jfučík: reportáž psaná na oprátce.
Autor
Začal literárně tvořit až na počátku 50. let jako jeden z autorů budovatelské prózy. Později se vrátil ve svých pracech do doby války a okupace. Dílo: Kulhavý Orfeus, Romeo Julie a tma.
XVIII. Společenská a vlastenecká orientace čs meziválečné poezie
TĚŽKÁ HODINA: JIŘÍ WOLKER
Po první světové válce byla mladá generace silně ovlivněna evropskými filosofickými a uměleckými proudy, nezbytnost zlepšení života po stránce sociální zdůrazňuje revolučně orientovaná avantgarda - umělecký spolek Devětsil (V.Vančura, K.Teige, J.Seifert). Prvním programem Devětsilu bylo proletářské umění, přiblížení dělnictvu, boj proti souciálnímu útlkau, proti válce, sny o revoluci, kolektivnost. V opozici proti ideologické poezii vzniká v průběhu 20. let svébytný český básnický směr poetismus. Proletářská poezie se v letech 1920-1923 vedle civilistické a vitalistické poezie dostala výrazně do popředí. Byla z velké části inspirována ruskou revolucí a marxistickou filosofií.
Obsah
Těžká hodina je dobou dozrání chlapce v muže, snílka v bojovníka. Chlapec smí stavět vzdušné zámky, muž "alespoň skutečnou hospodu u silnice / pro ušlé poutníky a pro poutnice".
Mizí hravá básnivost i radostný, důvěřivý vztah k světu. Básníkův hlas zvážněl, je v něm smutek, bolest, soud i bojové odhodlání. To ostří je v novém pohledu na společnost. V básni Tvář za sklem tenká hranice skla oddělí výrostka z ulice, kde je "bída a sníh", od světa lhostejného přepychu, kresleného v ironické karikatuře. Wolkrův účastný vztah se z člověka zužuje na proletáře, společenské vyděděnce. Jde o dílo "proletářského umění", promýšleného básníkem i teoreticky. Kolem ještě doznívá dědictví vojny, je hlad a drahota, sociální a politické nepokoje zesilují zprávy z revolučního Ruska (báseň Fotografie). V básni Mirogoj se mrtvý z válečného hřbitova táží: "Pověz mi, živý, proč jsem umíral?" Zima, hlad i počátky nemoci doléhají na autora i osobně. Revoluční poezie myslí na prostého čtenáře. Pro něho se nová sbírka překvapivě vrací k epice. Děj je potavějším nositelem myšlenky. Jde o tři známé sociální balady. Balada o nenarozeném dítěti skličuje příběhem chudých milenců, jejichž "dítě se nesmí narodit". V jejím doznění aspoň náznak naděje : "nenarodí se?" - Nejúdernější je Balada o snu, která je vyznáním nové revoluční víry. "Tady jsou sytí, tady hladoví..." Je-li svět "do půle rozťatý, umírá". Čím tedy ho léčit? Jan a Marie baladickému zlu v závěru nepodlehnou. Jdou je smést v zástupu s druhými proletáři. "Nemají dobré srdce jen, ale též dobré pěsti." Wolker při tom zůstává humanistou. Plyne to z důrazné pointy: "Ruce jsou zbraně-srdce štěstí!" Lyrika sbírky patří lásce, ale vždy zraňované a zrazované, často i otázce smrti (Pohřeb, Muž, Mirogoj). Ustupuje od křesťanského pojetí: "Neslaď řeč, kněže, blaženou duší." (Pohřeb). A Balada o očích topičových shrňuje emotivně a útěšně: "Dělník je smrtelný, / práce je živá, / Antonín umírá,/ žárovka zpívá: / Ženo má - ženo má, / neplač!" Další meziválečníci: j.hora: pracující den, bouřlivé jaro, struny ve větru, domov, Jan houslista, jhořejší: hudba na náměstí, korálový náhrdelník, zloděj z bagdádu, zlom,sk. Neumann: rudé zpěvy, sonáta horizontálního života, zamořená léta, Jseifert: město v slzách, samá láska, kbiebl: cesta k lidem, věrný hlas, později poetista.
Autor
Nejvýznačnější proletář, po maturitě na prostějovském gymnáziu studoval práva v Praze. Od roku 1922 členem Devětsilu. Věří v dobro a v možnost vykoupení lidské bídy pokornou láskou. Touží po sbratření lidí. Stačil vyrůst v mluvčího mladé revoluční poválečné generace. Zemřel v nedořitých 24 letech na TBC. Dílo: Host do domu Svatý kopeček, Těžká hodina, Z pozůstalosti Umírající.
XIX. Avantgardní proudy v české a evropské literatuře
ERNEST HEMINGWAY - KOMU ZVONÍ HRANA
Napsal jsem rozbor a hodnocení tohoto díla na http://free-nazory.blog.cz/0701/hemingway-komu-zvoni-hrana
jestli si to přečtete, nechte mi tam komentář.