close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

čtenářský deník10

28. září 2006 v 9:26 | L)) |  Referáty
IV. Litartura 17. a 18. století (klasicismus a osvícentsví), barokní kulura
LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE: JAN ÁMOS KOMENSKÝ
30. letá válka končí porážkou na Bílé hoře. Poprava 27 českých pánů, vyhlášeno obnovené zřízení zemské, povoleno pouze katolické náboženství (odliv nekatolíků), vedení škol a kultury bylo svěřeno do rukou jezuitskému řádu. Doba temna a stagnace čs kulturního i politického života.
Obsah
Poutník hledající smysl světa a bytí je provázen dvěma neodbytnými průvodci - Všezvědem Všudybudem a Mámení Mámilem. Každý máme na očích "brýle mámení" se "skly domnění" a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily "křivě jaksi", může a chce se vlastníma očima dívat. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami s ulicemi a "ryňky", jehož půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také "stav domovní". Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, "zvláštnější" lidé dosáhnou hradu Štěstí. Mámil s Všezvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství "sladké s hořkým se mísí". Jak lidé namáhající se "do přetržení" mohou "svým pachtěním chleba sotva obhájiti". Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva bezprávím, poměry za neomezené moci knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů... "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!" volá Komenský. "Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou býdným!" A tu slyší hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti. Českou barokní literaturu dělíme na exulantskou (pouze komenský) a protireformační: Adam michna z otrokovic, Antonín koniáš, bohuslav balbín: výtah z dějin českých, rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště českého.
Autor
Narodil se v Nivnici, velký český myslitel a spisovatel, zakladatel moderní pedagogiky. Po studiích na protestantských univerzitách v Německu se stal českobratrským duchovním. Po porážce na Bílé hoře a pronásledování nekatolíků opustil vlast a usadil se v Polském středisku jednosty bratrské Lešně. Tam zůstal až do pořáru roku 1656, poslední léta života strávil v Amsterodamu. Na pozvání svých přátel mnoho cerstoval po Evropě a uplatňoval své moderní pedagogické názory, proto je dodnes nazýván učitelem národů. Jeho dílo je všestranné.
Komenského tvorbu dělíme na spisy nábožensko filosofické: Labyrint světa a ráj srdce, Hlubina bezpečnosti, Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Další spisy didaktické: Velká didaktika, Škola hrou, Orbis Pictus, Informatorium školy mateřské, Brána jazyků dokořán. Dále spisy vševědné: Poklad jazyka českého, který nebyl dokončen, protože shořel v Lešně.
V. Národní obrození
SLÁVY DCERA: JAN KOLLÁR
Národní obrození je velké společenské hnutí mezi lety 1770-1850, jehož úkolem bylo vrátit českému a slovenskému národu společnskou, kulturní a národní samostantost, kterou v době temna po Bílé hoře ztratil. Byl to národně osvobozenecký boj, národní a demokratické uvědomování lidu, formování čs. národa. Bylo urychleno pádem feudalismu, josefínkými reformami (1781: toleranční patent+zrušení nevolnictví).
Obsah
Předzpěv : Okolí Jeny, dříve slovanské, je nyní poněmčeno. Jen "les, řeky, města a ves změniti své jméno slovanské / nechtěli". To závislá Germánie "zhanobila v jednom národu lidstvo celé", neboť "sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou". Nová budoucnost vzejde jen "z ruky pilné", ne z nářků. Snad pomůže prichýlení k velikému dubisku, které vzdoruje zhoubným časům (Rusku).
Děj pěti zpěvů : Na křivdu žaluje bohyně Sláva radě slovanských bohů, bůh lásky Mílek ztvoří z kvetoucí lípy spanilou Mínu (jméno autorovy lásky). A žádá:"Nechce zlata, nápoje a jídla...Slávo, matko milá / dej mi křídla!" Může pak navštívit místa Slovanstvu svatá a památná od Sály k Labi i za Dunaj. Provázen Mílkem putuje sídly Polabských Slovanů, soudí jejich vraha Gera, zhlédne Svantovítův chrám v Arkoně, stane u hrobu komenského, na Řípu, Vyšehradu, výtězných bojištích i na Bílé hoře. Z našich velikánů se setkáme s hrdiny Rukopisů, s Libuší, s významnými Přemyslovci i s Karlem IV ., s mistrem Janem i s Žižkou. Verš pozdraví i "tichého génia Mladoně" (J. Jungmann) nebo Prokopa Diviše. A také významné bohatýry Polska, Ruska, Ukrajiny, Srbska, Bulharska, ... Rád zavítá i domů, do Bratislavy, do míst své mladosti. V 2. vydání přibyl 4. a 5. zpěv : Lethe a Acheron. Za řeky smrti a zapomnění sám básník nemůže. Ale dík listům božské Míny nahlédne do slovanského nebe, kde "ples, radost, rozkoš věkuje". Zde vzpomene velkých osobností slovanských, ale i těch, kteří nám prospěli. Německý filozof Herder, ale také náš Dalimil, "co myl Němce louhem". V pekle se sejdeme s odrodilci, škůdci a zrádci (Milota z Děčic, ale i jezuité pálící knihy, ba Napoleon za přepadení Ruska). Národní obrození dělíme do tří fází. První fáze obranná (1770-1800): j.dobrovský: zevrubná mluvnice jazyka českého, německo-český slovník, dějiny českého jazyka a literatury, základy jazyka staroslověnského, f.m.pelcl: nová kronika česká (náhrada za hájkovu kroniku českou, jejíž chyby odhalil g.dobner), v.thám: básně v řeči vázané, vlasta a šárka, v.m.kramerius: krameriovy c.k. vlastenecké noviny, česká expedice - vydavatelství. Další fáze útočná (1800-1830) j.jungmann: slovník česko-německý, rozmlouvání o jazyce českém, slovesnost, historie literatury české., oldřich a božena, p.j. šafařík: slovanské starožitnosti, dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích, tatranská múza s lýrou slovanskou, j.kollár: básně, vlastenec, slávy dcera, národnie zpievanky, f.l.čelakovský: slovanské národní písně, ohlas písní ruských, literatura krkonošská, ohlas písní českých, od nejistých autorů jsou rukopisné padělky: rukopis královédvorský, rukopis zelenohorský.
Autor
Básník slovanské myšlenky, která se prostřednictvím jeho vrcholného díla rozšířila i do sotatních zemí. Řadu let působil jako kazatel v Pešti a teprve na skolnku života byl jmenován profesorem slovanských starožitností.
V. Národní obrození
STRAKONICKÝ DUDÁK: JOSEF KAJETÁN TYL
Zdrojem Národního obrození byla především revoluční nálada lidu (1848) a myšlenka slovanské vzájemnosti. Poezie byla inspirována lidovou slovesností, sílilo lidové zábavné čtení. Podpora drobné venkovské inteligence, vývoj lidového divadla.
Obsah
Švanda má rád Dorotku, i ona miluje jeho, ale otec Trnka lásce nepřeje, dudák, který "nemá krajíc chleba jistého", mu není vhod. Světák Šavlička, "voják na dovolené", prozradí, že ve světě "teď se vydělávají muzikou zlořečené peníze"! A tak náš muzikant odchází za štěstím. Na kraji lesa jej přemůže sen, to jeho matka, víla Rosava, touží, aby družky poznaly jejího syna, a protože "kdo pod korunou právem sedí, rád si prosem lidu svého hledí", dostanou Švandovy dudy kouzelnou moc. Švanda má úspěchy až "v neznámých zemích", že má i rozveselit princeznu Zuliku. To už se do jeho přízně vlísal jako sekretář Vocílka, příčinlivý jen pro sebe. Úspěch Švandu div nezkazí. Když se osm neděl nevrací, vydá se ho milá se starým Kalafunou hledat. Její kroky vede Rosava. Zastihnou Švandu bez peněz: "Tj - peněz jsem vydělal dost, ale to se ti sesype všude podivných lidí, ten chce to, ten chce ono - pak jsem musel dávat traktace - a pak mi peníze vylítaly." Švanda hraje u dvora před Zulikou a "její srdce takovou rozkoší naplní", že dostane "rozkošný nápad. Vem si mě za ženu!" Král nemůže dceři nic odmítnout, i Vocílka se přičiňuje, div že Švanda nekončí ve zlaté klícce. Statečná Dorotka za Kalafunou proniká až na hrad, ale on se jich nezastane, když je stráž odvádí. Zasáhne Zuličin ženich Alamir a Švanda končí ve vězení. Ještě že "láska odolá i moci pekla", synovi se zjeví matka Rosava, pomůže mu ven, i když se sama stává divoženkou. V jedné z nejpůsobivějších scén se domů vrací dobrák Kalafuna. Žena Kordula o něm nechce slyšet. Až když zacinká pytlíčkem tolárků. Tulák se dojatě výtá nejenom se čtyřmi dětmi, ale s celým svým starým, dobrým domovem. Hůř pochodí Švanda. "Co chceš ode mne," slyší Dorotku. "Ty by ses byl na to chladně díval, kdybych byla v tu chvíli umřela!" Marně udobřuje, vysvětluje, a tak promluví furiant: "Teprve budu hejřit..." Až nešťastná Rosava oblomí ušlechtilou, ale hrdou dívku. Vžďyť Švandovi hrozí nebezpečí: o půlnoci, na popravišti, kde bude hrát "hodům divých žen" ... do Ďábelského reje "Ve jménu Páně!" zasáhne Dorotka a vyvleče dudáka z kola duchů. A zatímco Vocílka krade dudy, co už ztratily čarovnou moc, obejmou se Švanda s Dorotkou a s matkou, jejichž veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí. Poslední třetí fáze je vrcholná a trvá od roku 1830-1850: j.k.tyl: pouť českých umělců, paličova dcera, fidlovačka, jan hus, kutnohorští havíři, strakonický dudák, k.j.erben: prostonárodní české písně a říkadla, kytice z pověstí národních, k.sabina: oživené hroby, na poušti, j.v.frič: písně z bašty, paměti.
Autor
Český dramatik, prozaik i básník, kritik a publicista, všestranná a vůdčí osobnost českého kulturního života poloviny 19. století. Jeho umělecké začátjky i poslední léta života jsou spjaty s kočovným divadlem, vydával časopisy (Květy, Pražský posel, sedlské noviny).
VI. Romantismus
EVŽEN ONĚGIN: ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN
Romantismus je kulturní směr 1. poloviny 19. století, jeho největší rozkvět probíhal ve 30. letech. Oproti předchozím literárním směrům se romantismus často obrací k historickým tématům, které doplňuje složitými zápletkami, vypjatými city a mnohdy tragickými konci. V malířství převažují fantastické krajiny a romantická zobrazení historických výjevů. V hudbě se objevuje jak intimní lyrika, tak bouřlivé skladby (Chopin, Beethoven). V dílech nacházíme značný individualismus. Základním znakem je rozpor mezi ideálem a skutečností, jedincem a společností, klade důraz na city a fantasii, hlavní hrdina nemá zájem se přizpůsobovat, je netypický, vzporný, časté téma: nešťastná láska.
Obsah
Evžen Oněgin, mladý petrohradský švihák, lehkomyslný unuděný dandy, trávící čas na plesích, odjíždí na venkov, kde mu umírá strýc, po němž má dědit. Po smrti strýce se usazuje na vsi a seznamuje se s básníkem Lenským, opojeným německou romantikou, a se sekretářkou Larinovou a jejími dcerami Olgou a Taťánou. Chladný Oněgin s ironií sleduje bezbrannou naivitu Lenského a jeho vztah k Olze. Pro Olžinu sestru Taťánu je Oněgin ztělesněním dívčích snů o muži, proto odhazuje konvence a píše mu vášnivé milostné vyznání. Oněgin však tento cit odmítá, u Larinových vzbudí naopak žárlivost Lenského a v souboji ho zabíjí. Po letech strávených cestováním se Oněgin vrací a setkává se s Taťánou, která se provdalal do "vysoké společnosti". Oněgin vzplane, ale tentokrát je to Taťána, která odmítá návrat do nejistoty. Román se skládá z 8 hlav - každá je uvedena jedním nebo několika motty z ruských i světových autorů. Román je doplněn autorskými poznámkami. Anglický romantismus: g.g.byron: childe haroldova pouť, má duše temná je, džaur, korzár, p.b.shelley: odpoutaný prométheus, alastor aneb duch osamělosti, w.scott: ivanhoe, panna jezerní. Francouzský romantismus: v.hugo: chrám matky boží v paříži, bídníci, 93, stendhal: červený a černý, kartouza parmská, f.r.deChateaubriand: atala. Polský romantismus: a.mickiewicz: dziady, konrád wallenrod, pan tadeáš, J.slowacki: balladyna. Ruský romantismus: a.s.puškin: kapitánská dcerka, kavkazský zajatec, evžen oněgin, m.j.lermontov: démon, hrdina naší doby, maškaráda. Německý romantismus: novalis: hymny noci, h.heine: kniha písní, itálie: g.leopardi: zpěvy, u.s.a: e.a.poe: havran, vraždy v ulici morgue, maďarsko: s. petöfi. Zástupcem českého romantismu je pouze karel hynek mácha.
Autor
Největší ruský básník, který v ruské poezii, ale také v dramatu, uzavírá epochu klasicismu a otvírá údobí romantismu. Pocházel ze staré šlechtické rodiny, ale pro své svobodomyslné názory a verše musel dvakrát do vyhnanství. V Petrohradě byl pod policejním dozorem a nakonec padl v souboji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ice princess Ice princess | Web | 3. října 2006 v 17:40 | Reagovat

ahojky.. Jestli ráda čteš delší příběhy..(Obzvlášť dívčí románky), tak se zastav na mé stránce. je tam můj výtvor, který se tomuto žánru docela podobá.. Tak jukni

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama