close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

čtenářský deník1

28. září 2006 v 9:18 | L)) |  Referáty
WILLIAM SHAKESPEARE - Romeo a Julie
V Italském městě Veroně žijí znepřátelené rody: Montekové a Kapuletové a jako mnoho jiných italských rodů, i oni se z mocenských důvodů nenávidí a střetají se v bitkách. Všechno krveprolití zatím zarazil svou přísnou zápovědí vévoda. Romeo Montek se na plese zamiluje do Julie, která pochází z Kapuletů. Stojí pod Juliiným oknem a vyznává se z vroucí lásky k Julii. Romeo a Julie se dají hned druhý den tajně oddat. Když Romeo odchází od kněze Vavřince, je zapleten do pře. Vyvolal ji Juliin bratranec, prchlivý Tybalt, který úkladně probodl pod vztaženýma rukama Romeovýma jeho přítele Merkucia. Romeo tasí a Tybalta zabije. Je vypovězen do Mantovy. Rodina naléhá na Julii, aby se ihned provdala za hraběte Parise. Julie se bojí přiznat svůj sňatek s Romeem. Odchází pro útěchu k otci Vavřinci. Vavřinec jí dá uspávací nápoj, po kterém Julie upadne do zdánlivé smrti. Je pohřbena do rodinné hrobky. Vavřinec posílá posla za Romeem, ale posel nedorazí včas, a Romeo, šílený zármutkem, přijíždí do Verony. V hrobce Kapuletů najde Parise, zabije jej a sám se otráví ve chvíli, kdy se Julie vrací k životu. Tu přichází Vavřinec, aby odvedl Julii k sobě, a zdrcen pozná, jaké neštěstí se stalo. Také Julie nechce dál žít a ukončí svůj život Romeovou dýkou. Na místo přichází vévoda. Teprve nad hrobem milenců se rodiče smíří.
Romeo: Mluví!
Julie: Ach Romeo! Proč, proč jsi Romeo!
Zřekni se otce, zavrhni své jméno,
nebo když nechceš, stačí tvůj slib lásky
a já se zřeknu jména Kapuletů.
Romeo: Mám ještě naslouchat či mluvit hned ?
BOŽENA NĚMCOVÁ - Babička
Autorka této knihy vypráví o životě lidí na vesnici v minulém století. Život nebyl tak lehký jako v nynější době. Babička Boženy Němcové je hlavní postavou této knihy. Babička chodí s dětmi na procházky a vypráví jim různé příhody. Jednou se babička s dětmi setkala s kněžnou a komtesou. Kněžna ji pozvala na zámek. Barunka se seznámila s komtesou a později s ní odjela do ciziny. Když se Barunka vracela domů, uslyšela, že babička umírá. Rychle běžela domů a po chvíli setkání babička zemřela.
ALOIS JIRÁSEK - Filosofská historie
V tomto historickém románu nás Alois Jirásek seznamuje se životem lidí v Litomyšli v roce 1848. Studenti z university se vzbouřili, a proto profesor odešel. Studenti měli být potrestáni, ale dostali jen malý trest. Za nějaký čas dělali zkoušky. Zkoušky udělal Vavřena, Frýbort a Zelenka. Špína ne. V Praze začínalo povstání a tvořili se národní gardy. Když se studenti dozvěděli, že Praha je obklíčena, přišli jí na pomoc. Praha se proměnila v město barikád a urputných bojů. Nevycvičení a špatně vyzbrojení dělníci a studenti bojovali proti vyzbrojeným vojákům. V několika dnech boje v Praze se rozhodlo. Praha se musela vzdát. Pražské povstání bylo poraženo. Frýbort a Vavřena utekli, aby mohli dostudovat. Frýbort si vzal Márinku. Vavřena se po dostudování stal lékařem a odjel za otcem. Nakonec si vzal Lenku.
MARIE MAJEROVÁ - Robinsonka
V této knize líčí autorka život Blaženky, které zemřela matka. Pro Blaženku nastanou těžké chvíle, sama vaří, uklízí a nakupuje. Její otec - taxikář se jí snaží ve všem pomoci a má pro ni pochopení. Blažena si představuje, že je Robinsonka na pustém ostrově a svého otce nazve Pátkem. Později ho povýší na guvernéra. Blaženka jezdí s tátou navštěvovat svého malého bratříčka Peťku do ústavu. Později si velmi oblíbí Toničku, která je služkou u sousedů. Tonička obětavě Blažce pomáhá a radí, přestože má sama mnoho práce. Jednou ji Bláža pozve, aby se s nimi jela podívat za malým Peťkou do ústavu. V ústavu se ptá pan Bor, kdo by byl s Peťkou, kdyby si ho vzali domů. Bláža řekne, že musí chodit do školy. Potom navrhne, aby se o Péťu starala Tonička a stala se jejich mámou. Tonička s radostí souhlasí a chlapce tiskne v náručí.
JAN DRDA - Němá barikáda
Autor knihy v Němé barikádě výstižně popisuje postavy prostých českých lidí v době okupace. Jejich hrdinství a odpor proti okupantům. Janu Drdovi se v knize podařilo ukázat tvář českého lidu, který se v různých okamžicích mění v hrdinné bojovníky proti fašismu. Kniha je rozdělena do osmnácti povídek s těmito názvy:
Třetí fronta, Včelař, Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Vesnická historie, Nenávist, Padly beze jména, Pancířová pěst, Zákeřník, Až vstanou mrtví, Němá barikáda, Prapor, Svědek dějin, Politik, Choura praporečník, Polévka matky Krovozové, Dařbuján a pidimuži, Andělé pana Hromka.
NENÁVIST
Tak nazval autor příběh Jana Babánka a Lojzy Mrázka. Tito dva přátelé spolu ničí Němce ve městě. Zpočátku měl Lojza z Babánka strach a málem před ním utekl. Starý pán totiž působí jako četník. A když Lojzovi vysvětlil, že potřebuje jeho pomoc a že mu syna zabili ve válce, hoch ssouhlasí. Jednou při obraně města je pan Babánek ne jedné z barikád. Pevně svírá pušku a pozorným zrakem vyhledává Němce. Znenadání mu zbraň z ruky vytrhne nový obránce, protože svou ztratil. Na obhajobu dodá, že ji děda nepotřebuje. Vzápětí se mu dostává bolestného ponaučení od tramvajáka, který ukáže na čárky napsané na převrávené tramvaji, a říká, že Babánek je nejlepší střelec.
ZÁKEŘNÍK
Je májový slunný den. Asi dvacet metrů za barikádou leží Helenčino bezvládné tělíčko. Po ulici běží muži, kteří dali zbraně dopředu na barikádu a vidí Helenčino tělo. Stojí nad ním a přemýšlí. Kdo to asi udělal? Prohledali všechny okolní domy a nokde nikdo. Až jednou si vzpomněl, že nechal ve čtvrtém patře starou bábu. Rozběhli se tam. Otevřela jim stará žena v noční košili a starém županu. Martínek chytil starou bábu za rameno a odstrčil ji. Vpadne dovnitř bytu, ale nikdo tu není. Najednou si všimne krajíce. Široký mužský chrup na něm vytvořil dva půlměsíce a zanechal kapky krve. Jednou ranou otevřel Martínek dveře skříně, vytahuje šaty a najednou drží něco pevného - živého Němce. Hned ho svázali šňůrou na prádlo. Bába se nahla z okna a spadla dolů. Povstalci nutili Němce jíst zem, on plnou pusou jedl až se zalykal. ukázalo se, že je to doktor. Pak ho předali partyzánům.
AŽ VSTANOU MRTVÍ
Příběh vypráví o esesáku, který prchal se svými přáteli před Sovětskou armádou do Bavor. Cestou všichni pijí pálenku, aby zapomněli na strach a aby oklamali žaludek, který nedostal již 60 hodin žadnou potravu. Jeden esesák Willy cestou vzpomíná na domov - žlutý dům, na manželku, na dceru. Vzpomíná na ordinaci, na zubní vrtačku, na to, jak dával lidem na zuby zlaté korunky. Mezitím auto přijíždí ke spáleništi, na kterém kdysi stávala vesnice. Na Willyho přichází panický strach. Najednou auto zastaví a Willy vzpomíná jak tuto vesnici obklíčili, vyvedli do lomu ženy, muže, děti a všechny postříleli. Při prohlídce domů našel zlatý řetízek a panenku. Po této prohlídce vesnici vypálili. Řidič na něho zavolal, Willy se vzpamatoval, nasedl, zavřel oči a počítá metry, kdy skončí vesnice. Ozve se skřípání kol a auto podruhé zastavilo právě u lomu. Willy má hrozný strach, že mrtví vstanou. Křičí: "Já jsem nestřílel, plnil jsem rozkaz." Na samém dně beznaděje, v mozku už docela rozvráceném, rodí se poslední věta: "Já jsem nestřílel, já všechno vrátím." Zalkl se vlastním hlasem. Ve skle nad jeho hlavou vyťala kulka kulový otvor. To stříleli partyzáni, kteří se schovali ve skále a náhlým útokem zničili kamion.
ANDĚLÉ PANA HROMKA
Hajný Hromek seděl v hospodě a vyprávěl o tom ,jak to vypadalo ve čtyřicátém roku: " A tu si povídám, že bych měl jít do Černých blat podívat se, jestli někdo nepytlačí. Když tak jdu kolem sosen, uviděl jsem na jedné člověka. Zeptal jsem se, co tam dělá. A on odpověděl, že je anděl z nebe, a zasmál se. Potom mi řekl, že je parašutista. Zašel jsem domů pro žebřík a celého jsem ho sdělal a odvedl domů. Byl to sovětský parašutista. Ještě týž den jsme našli několik dalších a ubytovali je v hájovně. Potom jsem si vyšel do lesa. A tu jsem potkal Byžanka pytláka. Vyhrožoval mi, že když ho potrestám, že mě udá, že přechovávám parašutisty. Tak jsme chvíli seděli a najednou vyrazil k nebi sloup ohně a dýmu. Poznali jsme, že parašutisté zahájili útok na německou stanici.
A. S. NĚKRASOV - Dobrodružství kapitána Žvanilkina
V této knize líčí spisovatel osudy hlavního hrdiny Christofera Bonifatjeviče Žvanilkina, který se dvěma přáteli podnikl pozoruhodnou cestu kolem světa na dvoumístné plachetnici.
ALOIS JIRÁSEK - Staré pověsti české
O ČECHOVI
V charvátské zemi, kde žil Čech a jeho bratr Lech, se strhly krvavé boje. Čech a Lech se dohodli, že opustí svou rodnou zem a vyhledají si nová sídla. U hory Říp se usadili. Tuto zemi nazvali podle Čecha. Když měl Čech osmdesát šest let, zemřel. Všichni lidé ho oplakávali a po jeho úpálení vzali kosti a popel, uložili do popelnice a dali ji do jeho hrobu.
O KROKOVI A JEHO DCERÁCH
Krok byl soudce, starosta mocného rodu. Měl tři dcery - Kazi, Tetu a Libuši. Kazi znala různé koření a jeho moc. Teta se bála bohů a proto jim dávala oběti a modlila se k nim. Libuše byla chytrá a po Krokově smrti se stala kněžnou, sídlila na Vyšehradě a lidu vladála moudře a spravedlivě.
O BIVOJOVI
Jednou přijela Kazi na Vyšehrad, aby navštívila svou sestru Libuši. Když si prohlížely zahradu, uslyšely ryk a křik mužů. V průvodu kráčel Bivoj a držel divokého, živého kance. Kanec dělal velké škody a Bivoj ho zabil. Vladař Bivoje pozval do podhradí na hostinu. Kněžna Libuše mu dala odměnou krásný mužský pás z pokladu jejího otce, který vybrala sama Kazi. Když Kazi jela na hrad, Bivoj ji doprovodil. Kazi si ho oblíbila a pojala za svého manžela.
O LIBUŠI
Jednou Libuše soudila dva sousedy. Oba byli starostové rodu. Přeli se o pole a meze. Libuše je vyslechla a uvážila to. Potom řekla, že mladšímu se děje křivda, že jeho jsou pole a meze. Starším zalomcoval hněv a chtěl, aby jim vládl muž. Libuše jim řekla, že si mají vybrat vejvodu, že si ho vezme za manžela. Poradila jim, aby si zvolili Přemysla.
O PŘEMYSLOVI
Když poslové přijeli do Stadice, spatřili muže opodál kráčet za pluhem. Vzali knížecí roucho, přistoupili k Přemyslovi a pozdravili ho. Řekli mu, že si ho lidé zvolili za knížete a za soudce. Přemysl řekl: "Žel, že jste tak ráno přišli. Kdybych byl mohl tuto roli doorati, byla by po všecky časy hojnost chleba. Ale že jste si pospíšili a mně mé dílo přerušili, vězte, že bude v zemi často bývati hlad." Potom Přemysl pojedl na železném stole a odjel s posly na Vyšehrad, kde oslavil sňatek s Libuší.
Citát: Železo však u vážnosti mějte! Jím v čas pokoje role orejte, v čas zlý se jím proti nepříteli chraňte! Dokud
Čechové budou míti takový stůl, nepřátelé své přemohou. Když pak cizozemci ten stůl jim odejmou Če-
chové pozbudou své svobody.
DÍVČÍ VÁLKA
Po Libušině smrti dívky poznaly, že už nejsou u takové vážnosti jako za živobytí své paní. Muži se jim posmívali a dívky z touhy po vládě se chopili meče a luku a vedly boj proti všem mužům. Postavily si hrad Děvín. Všechno vedla Vlasta. Dívky bily každého, ať to byl otec nebo bratr. Tři sta mužů padlo v první bitvě. Lest dívek zahubila i vladyku Ctirada s jeho čeledí. Vlasta jednou zapadla mezi muže a pozdě zjistila, že její družky nestačily. Muži Vlastu zabili a ostatní dívky neušly zkáze.
MARIE MAJEROVÁ - Bruno
Hlavním hrdinou této knihy je německý chlapec Bruno. Byl poslán výměnou za českého chlapce do české rodiny. Zpočátku Bruno českým dětem nevěřil a také děti a obyvatelé jej neměli rádi. Později však Bruno zachránil život tonoucímu chlapci, proto si jej lidé oblíbili a mezi dětmi si našel kamarády.
Povídka Vychladlé brambory - úryvek:
Božena doloupala první brambor a již jej nesla k ústům. Nespouštěla přitom zrak z Němce. Na půl cestě však ucukla rukou a podala vřelý a drolící se brambor podmračenému chlapci.
BOŽENA BENEŠOVÁ - Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová
Hlavní hrdinkou této knihy je Věra Lukášová, která nemá rodiče. Vychovává ji babička. Věra žije ve světě poznamenaném přetvářkou dospělých. Opravdové přátelství ji pomůže překonat tyto překážky způsobené špatným životem dospělých.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama