XIII. Historická beletrie
PSOHLAVCI: ALOIS JIRÁSEK
Česká historická beletrie má bohatou tradici už od dob NO. Její hlavní myšlenka se ostře liší od úkolů historické beletrie cizích národů, kde slouží hlavně k zábavě. U nás se stala posilou čs sebevědomí, někdy sloužila jako vzro, jinady jako výstraha. V 2. polovině 19. století se vyvíjela od romantismu k realismu. Zatímco romantikové kladli halvní důraz na vlastenecké tendence, realismus vyžaduje historickou věrnost. Význam pro hist. Prózu měla Hájkova Kronika česká, v době NO upravena F.Pelclem do Nové kroniky české.
Obsah
"Psohlavci", chodští strážci hranic, měli řadu výsad. Byli například svobodníky, bez robot. Za Habsburků však hranice ztrácela smysl. A tak ač za českého povstání 1618 zůstali Chodové při císaři a nezůčastnili se ani selské rebelie 1680, dal je císař do zástavy věrnému Lammingerovi (u Chodů Lomikarovi). Nepodřídili se a v důvěře v císaře se dlouho bránili nevolnictví. Spoléhali na majestáty českých králů, které tajně uschovali u matky Jana Sladkého Koziny. Ten se prvních sporů nezúčastnil. Nedlouho před tím se oženil, žena Hanči si ho hleděla držet doma. Jana zamrzí, když vycítí nedůvěru i vůči sobě. Svou reputaci si upevní, když varován horkokrevným Matějem Přibkem se spolu s ním a dudákem Jiskrou postaví panským pacholkům a je i poraněn při obraně lípy. Jsou za to kyrysníky jati a odvlečeni na trhanovský zámek. Lomikarovi slídiči objeví zatím pergameny, které zámecký pán před odbojníky zničí. Dva nejdůležitější však Kozinova matka ukryla a s nimi se do Vídně za císařem vydává delegace, v níž je i Kozina. Advokát Straus jim zjedná přístup ke dvoru a jsou císařem v září 1692 celkem blahovolně přijati, což je povzbuzuje k odporu. Lomikar ale využívá svého vlivu, úplatků a stížností na drobné prohřešky. Žalobami Lomikar docílí, že je Chodům z Vídně i z Prahy uloženo mlčení a povinnost robotní. Lomikar chce oznámit rozsudek jen delegaci v kanceláři, ale Chodové schromážděni před zámkem trvají na veřejném čtení. A proti ortelu vystoupí Kozina: "Tuto není pravda! Tuto nemůže být!" - Novou chodskou petici postoupila Vídeň Praze a mluvčí Chodů zde jsou uvězněni. Doma zatím vypuká povstání vojensky potlačené. Drženi v kládách, o hladu, někteří zástupci Chodů se pokoří. Hrubý a Kozina ne. Trest zněl na rok žaláře, ale Lomikar si vynutil pro Kozinu trest oběšením. Hrubý zatím útrapami zemřel. Veřejná poprava konána 28.IX.1695 v Plzni. Dne 2.XI.1696 ranila Lomikara při snídani mrtvice. Chodové to chápali jako boží trest. Podle vzniklé pověsti zve i v románu Kozina Lomikara do roka a do dne na boží soud. Další představitelé: f.palacký: dějiny národu českého v Čechách i na moravě, k.h.mácha: kat -čtyřdílný román-Křivoklát, Vyšehrad, Karlštejn, Valdek-nedokončen,j.k.tyl: dekret kutnohorský, jan hus, kutnohorští havíři, zwinter: mistr kampanus, proti pánům,j.loukotková: není římského lidu, spartakus, navzdory básník zpívá, m.v.kratochvíl: mistr jan, pochodeň, život jana amose,jan amos komenský, j.toman: sokrates, po nás potopa, v.neff: sňatky z rozumu, královny nemají nohy, l.vaňková:zlá léta, žebrák se zlatou holí, rab z Rabštejna,cval rytířských koní, jholeček: naši.
Autor
Jeho dílo je vrcholem české realistické historické prózy a má buditelské poslání. Narozen 1851 v Hronově, otec pekař. V rodném kraji Jirásek poznával bídu. Kolísal mezi malířstvím a literaturou, působil jako profesor dějepisu. Dílo: Staré pověsti české, dramata Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, trilogie: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Temno, Psohlavci, F.L.Věk, U nás.
XIII. Historická beletrie
VOJNA A MÍR: LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ
V této rozsáhlé románové epopeji, jejíž rámec tvoří válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska r 1812, požár Moskvy a bitvy u Slavkova i Borodina, nevytvořil Tolstoj jen válečný román, nebo pouze román historický, ale syntetický román času a prostoru, který podává souhrnný obraz ruské společnosti.
Obsah
Líčí osudy Ruska a románových postav v období 1805-1820. Román se odehrává na velkém prostoru , vystupuje tu víc než 250 postav hlavních i epizodických. Dílo se soutřeďuje na osobnosti Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova, dva odlišné typy aristokratických intelektuálů, kteří úporně hledají svůj vztah ke společenskému dění a jeho filosofickému zdůvodněníé. Zvláště je zkoušen Andrej: je těžce raněn v bitvě u Slavkova, doma mu umírá žena. Zamiluje se do Nataši Rostovové, ale ta ho nakonec zrazuje. Hrdinové Vojny a míru prožívají velké události Vlastenecké války 1812, která prosvětlí jejich složitá ideová hledání. Andrej umírá v Natašině náručí po těžkém zranění, Pierre se seznamuje s lidovým filosofem Platonem Karatajevem. Přátelství Pierra s Natašou ústí v lásku a manželství. 1820 stojí Pierre na politicky opozičním stanovisku. Kromě Zmíněných fiktivních postav zde hrají velkou úlohu i historické osobnosti - Alexandr I., Kutuzov, Napoleon. Plastická líčení bitevních scén jsou svou kvalitou a rozsahem ve světové literatuře zcela ojedinělá. V závěrečném Epilogu Tolstoj obšírně shrnuje své názory na smysl dějin, úlohu osobnosti v dějinách a metodologii dobového dějepisectví. Další představitelé: voltair: esej o mravech a duchů národů, walter scott: waverly, dějiny skotska, život napoleona Bonaparta, viktro hugo: legenda věku, luis aragon: velikonoční týden, henry sienkiewicz: quo vadis, křižácin n.l.tolstoj: vojna a mír, r rolland: dobrý člověk ještě žije, t.mann: josef a bratři jeho,l.feuchtwagner: židovka z Toleda.
Autor
Ruský prozaik a dramatik, jeden z největších světových spisovatelů, Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Jeho pokusy o řešení mravních a společenských rozporů Ruska skončily nakonec tím, že přijal mužický způsob života i myšlení, z pozice patriarchálního venkova odsuzoval soukromé vlastnictví, stát i církev.
XIV. Literární moderna a nové umělecké proudy
JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA: OSCAR WILDE
Koncem 19. století se rozvíjí dělnické hnutí, prosazuje se revoluční nálada. Světové velmoci bojují o ovládnutí světového trhu, probíhá soupeření o kolonie. Nastává úpadek kultury a morálky, šíří se katastrofismus, umělci utíkají k renesanci a gotice. Moderna je vnitřní prožitek autora, vyjadřuje negativní prožitky a odpor, ale krásnou formou. Umělecké směry: impresionismus: zachycení momentálních dojmů, potlačení rozumové čáasti obsahu, vychází z malířství (C. Monet-obraz Imprese). Symbolismus je reakcí na realismus, naturalismus a impresionismus. Umělci používají své vlastní symboly, obrazné vyjádření pro těžko vyjádřitelné zkušenosti, oblíbený je volný verš. Dekadenc je úpadek, ventilace negativních zkušeností krásnými slovy. Dekadenti zdůrazňují odpor k měšťácké společnosti, oslavují jedince zbaveného morálních zásad. Zalíbení v náladách smutku, nudy, marnosti, opovržení životem, pocit rozkladu a msrti. Civilismus je směr, který oslavuje techniku, pokrok a lidskou práci.
Obsah
Děj tříaktové hry s hravě dvojznačným titulem (Jak je důležité býti Ernestem-Jak je důležité být vážný) se točí kolem nedorozumění, která způsobují dva přátelé-Jack Worthing a Algernon Moncrieff. Mladí gentlemani si vymysleli fiktivní osoby-Jack kdesi na venkově přítele Bunburyho a Algernon zhýralého bratra Filipa, jejichž existence jim umožňuje různé eskapády. Při pobytu v Londýně se Jack vydávaje se za Filipa seznámí s Algernonovou sestřenicí Gwendolínou Fairfaxovou a zamiluje se do ní. Gwendolina souhlasí se zasnoubením, neboť je mimo jiné okouzlena jeho jménem. Její méně romantická matka lady Bracknellová se však pídí po jeho původu a Jack přiznává, že je nalezenec, kterého kdosi odložil do úschovny zavazadel na nádraží Victoria. Matka, šokována takovou výstředností, mu káže obstarat so co nejdřív důvěryhodného rodiče. Algernon zjistí, že na přítelově venkovském sídle žije Jackova schovanka Cecilie, navštíví v jeho nepřítomnosti dům, vydávaje se za zkaženého bratra Filipa. Do Cecilie se na prvý pohled zamiluje a Cecilie, přitahovaná už dlouho tajemnou existencí neznámého Filipa, do něho též. Objevuje se tu Gwendolina a obě dívky se rychle spřátelí. Po krátkém nedorozumění a zápase o Filipa se vše vyjasní. Přijíždí lady Bracknellová a poznává v Ceciliině vychovatelce slečně Prismové chůvu, která pečovala o dítě její setsry, s nímž před léty beze stopy zmizela. Prismová vysvětluje jak omylem zaměnila rukopis svého románu za svěřené dítě, a tak se nemluvně ocitlo v nádražní úschovně. Toto dítě je Jack, ve skutečnosti Algernonův starší bratr, vskutku pokřtěný jako Filip. Oba mladé páry se zasnubují. Modernu dělíme podle států: usa-w.whitman: listy trávy,francie (prokletí básníci):ch.baudelaire: květy zla (báseň zdechlina),p.verlaine: saturnské písně, básnické umění, j.a.rimbaud: báseň samohlásky, báseň opilý koráb, s.mallarmé: faunovo odpoledne. Anglie: owilde: šťastný princ a jiné pohádky (slavík a růže), ideální manžel, jak je důležité míti Filipa, obraz doriana greie, německo:r.m.rilke: nové básně.
Autor
Anglický dramatik, prozaik a básník, původem Ir. Životem i dílem okouzloval i šokoval londýnskou společnost jako okázale výlučný a přesto typický představitel doby dekadence. Nacházel zálibu v symbolech a složité fantazii.
XIV. Literární moderna a nové umělecké proudy
TRISTIUM VINDOBONA: JOSEF SVATOPLUK MACHAR
Česká moderna se datuje kolem 90. let 19. století. Všechny jevy v moderním umění se objevily také v české literatuře. Na rozdíl od jiných literatur musí česká současně působit jako prostředek národního boje. Mladá generace spisovatelů (Ruchovci a Lumírovci) vystupovala v časopise Rozhledy a Manifestem české moderny 1895. Kolem manifestu se shromáždili osobnosti nejen z okruhu spisovatelů, ale také z politické a vědecké oblasti. Jednalo se v něm o politické a společenské požadavky. Zúčastnili se i osobnosti jako T.G.Masaryk a F.X.Šalda, které představovali tzv. vědecký realismus
Obsah
Tento ovidiovský žalozpěv vytvořil Machar ve Vídni, v "dobrovolném vyhnanství ", kde působil do I.světové války. Kompozice sbírky je promyšlená, básníkův jazyk je věcný, střízlivý, realistický, často až blízký próze. Jen místy se vyhne rétorskému ladění, jak je to dáno posledním knihy. Básník tuší, že přichází doba osudových zkoušek národa. A zatím představitelé obou našich politických táborů znají namísto činů jen "blýskavé fráze, hesla, slova, slova ". Machar ironizuje lpění našich politiků na starých pergamenech, historických právech Koruny české, místo aby vyzvedli naše přirozené jádro na sebeurčení. Šidítkem jsou mu báchorky o zlaté minulosti a světlé budoucnosti. Laciný optimismus jen uspává potřebu ustavičného usilování a boje.
Básníkův posměch stíhá " drobečkovou českou politiku ", jalové pletichaření poslanců před poloprázdnými lavicemi říšské rady. Místo slovanské myšlenky kdysi tak romantické se už jen kramaří, hodí-li se to, prodá " bratr bratra ". S respektem i nostalgií se dílo vrací i k odkazu Velké revoluce francouzské. Machra děsí Evropa, jež " postavila k ochraně míru, pro štěstí národů - les bajonetů ". Hledí " s děsem " vstříc blížící se " bouři divé a hrozné ". V epilogu vybízí k soustředění sil pro lásku k otčině, po které se mu stýská. Další básníci: k.hlaváček: pozdě k ránu, mstivá kantiléna, jedním z autorů Moderní revue, obřezina: tajemné dálky, stavitelé chrámů, ruce, svítání na západě, větry od pólů, a.sova: z mého kraje, květy intimních nálad, ještě jednou se vrátíme, údolí nového království,vybouřené smutky, dojmy a rozmary, zpěvy domova.
Autor
Český básník, vynikající fejetonista, jeden z iniciátorů České moderny a autor jeho manifestu, impresionista, dekadent. Proti poetice lumírovců prosazoval střídmý, civilní verš s prvky hovorového jazyka, ironií a sarkasmem. V dílech se objevuje autorovo milostné zklamání, jež záhy přechází do celkové životní deziluze a kritického vztahu k soudobé společnosti a jejím morálním zásadám. Dílo: Konfiteor, Čtyři knihy sonetů, Tristum Vindobona, Zde by měly kvést růže, S vědomím věků.
XV. Generace buřičů v české poezii
MĚSÍC NAD ŘEKOU: FRÁŇA ŠRÁMEK
V prvním desetiletí 20. století se kritikou a prvky anarchismu projevuje generace buřičů. Seskupují se okolo časopisu Nový kult, většina členů byla omladina, někteří byli vězněni. Podle sfér zájmů můžeme rozdělit čtyři skupiny: anarchisté (S.K.Neumann, F.Šrámek), tuláci (K.Toman), konkrétní soc. kritika (P.Bezruč), protiválečné hry (V.Dyk, F.Gellner). Spolu s výtvarníky vytvořili Almanach na rok 1914, chtěli vytvořit českou kulturu.
Obsah
V malém městě se má konat sjezd bývalých abiturientů. Paní Hlubinová, žena papírníka a spořádaného maloměšťáka, to zatajuje před svým mužem. Hlubina byl totiž kdysi premiantem a měl vyšší touhy, než se stát maloměšťákem, ale stal se jím a žena přikládá velký díl viny také sobě. Do bytu v Hlubinově nepřítomnosti přijde se svým synem bývalý nejmilejší Hlubinův kamarád Roškot. Bydlel kdysi v tomto domě nad hlučící řekou, kouřívali spolu z jedné dýmky. Dcera Hlubinova SLávka jim namluví, že otec je duševně nemocný. Na návod matky, že nemá otci připomínat minulost, vystrnadí je z bytu. Hlubina však ví o sjezdu a zúčastní se ho nejen sám, ale i se svou ženou, jíž chce veřejně poděkovat za to, že uspořádala jeho život. Slávce je líto, když vidí, jak je otec střízlivý. Domnívala se, že si otec uschoval neporušený koutek mládí. Proto se ani nevdávala, byla doma ráda. Teď je otcem skoro zklamána. Vyprovází přítelkyni, která se jí šla pochlubit, že jí odloudila ženicha. Slávka najde před domem Roškotova syna, Mladičkého Vilíka. Přivede ho nahoru a zatímco jejich rodiče jsou na sjezdu, kde se zralí mužové vysmívají mládí - tomu fanfarónu - prožijí spolu mladičký hoch a stárnoucí dívka teplé chvíle srdečného rozhovoru. Když se staří vrátí, jsou nemile dotčeni, že vidí v takovou chvíli své děti pohromadě. Způsobí to mezi nimi chvilkové rozladění, ale Slávka přinese dýmku míru. Tutéž, z níž oba v mládí kouřívali, a když si jde trojice připít, rozloučí se Slávka s Vilíkem. Tímto rozchodem se Slávka definitivně loučí se svým mládím. A když se trojice starých vrátí a diví se, že už tu Vilík není, připojí se k nim Slávka jako čtvrtá.. Další buřiči: s.k.neumann: jsem apoštol nového bytí, apostrofy hrdé a vášnivé, kniha lesů vod a strání, nové zpěvy, zpěvy drátů, f.gellner: po nás ať přijde potopa, přetékající pohár, radosti života, v.dyk: milá sedmi loupežníků, země mluví, zmoudření dq, krysař, k.toman: sluneční hodiny, měsíce, torzo života, p.bezruč: stužkonoska modrá, slezské písně (maryčka magdonova, kantor halfar, bernard žár). kmč.chod: kašpar, lén mstitel, turbína, jindrové, b.benešová: don pablo don pedro a věra lukášová, v.mrštík: pohádka máje, santa Lucia
Autor
Český básník, prozaik a dramatik. Patřil k mladší generační vlně básníků 90. let, hlásil se myšlenkově k anarchismu a polupracoval s Neumannovým Novým Kultem. Za účast při studentských demonstracích a za protimilitaristickou báseň Píšou mi psaní se roku 1905 dvakrát dostal do vězení. Dílo: Modrý a rudý (báseň Raport), Života bído přec tě mám rád, Splav, Stříbrný vítr, Tělo, Měsíc nad řekou, Léto.